5. Část

9. října 2013 v 18:41 | Irilin |  Shadows of the dreams
Překotné myšlenky a bdělé noční můry jí neumožňovali znovu usnout. Stejně tak dva otravní komáři, Strach s Nejistotou, neodbytně kroužící kolem její hlavy a podněcující zlomyslný roj cvrčků k překřičení nočního chóru svým výsměšným "Zakakakakarich… Zakakakarich…"

Prudce si zakryla uši, ale ty otravné zvuky jí dál přetrvávali v hlavě. Už nevydržela v klidu sedět, začala v trávě vyšlapávat nervózní cestičky pobízena šeptáním vln "Uteeeššš…Uteešeeeš?"

"Uteču?" Problesklo Viterei hlavou. Ale nebylo kam. Beztak už utíkala dost dlouho, aby zjistila, že skončí vždy na tomtéž místě.

Ale potemnělá krajina ji nepřestávala zahlcovat svými zvrácenými radami. Až zbylo pouze jediné východisko…

Viterei se se slzami v očích rozběhla a dlouhým skokem zmizela pod černou hladinou. Konečně všechno utichlo.

Ani si nevzpomínala, kdy naposledy se nechávala uchlácholit tím klidným a měkkým objetím vody. Černá masa živlu všude okolo by většině lidem naháněla strach, ale pro Vi to bylo výborné místo, ve které se mohla ztratit, uspořádat si myšlenky. A v okamžiku, kdy se bude muset vynořit znovu nad hladinu, dokáže znovu čelit svým duchům. Ale ještě má čas, dokáže zadržet dech na pěkně dlouhou dobu.

"Země snů, to sotva. Království chaosu by to tu vystihlo líp, ale líbivé názvy mě nepřivedou k pravdě nebo poznání, kde že to vlastně jsem. Potřebovala bych, aby mi někdo řekl, o co tu jde… Mohla bych zkusit toho anděla… Ne, k tomu místu už mě nikdo nedostane. Bylo tam cosi špatně. Ale potřebovala bych o tomhle tady něco vědět. Hmm, hodil by se průvodce. Ano, chtělo by to průvodce…"

Rychlým tempem zpět a nevydařeným obratem se Viterei pokusila dostat z dosahu namodralého světla, které se zhmotnilo těsně před ní. Avšak zaskočený výkřik, který jí unikl z pusy v podobě bublinek, se jí stal málem osudným.

"Jak hloupá smrt umřít utopením." Problesklo Vi hlavou, zatímco zoufale zápasila o cestu ke vzduchu.

"Ještě kousek." Pobídl ji hlas.


A vzápětí vystřelila nad hladinu. Hlubokými nádechy se snažila uvolnit křečovitě stažené plíce, stejně jako přivolat iluzi klidu potřebnou k dalšímu boji s cizím světem. Protože hlas, který se jí naposledy ozval v hlavě, nebyl její.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama