46. pomoc

27. listopadu 2009 v 17:05 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Blížila se velká bitva. Všichni ti kdo znali magii, o ní věděli, protože proudy energie se začaly formovat do obraných sfér. Bohužel nikdo nevěděl o pravé podstatě téhle války a nikdo netušil, že důsledky budou o tolik horší, než si je kdo uměl představit.
Pokud válka vypukne, o výsledku bude brzy rozhodnuto, protože pravý nepřítel je zatím schovaný. A dvě válčící strany si ho všimnou, až bude pozdě, až nepůjde zastavit. Pouze jedna malá skupinka bude bojovat proti pravému nepříteli, osamocena a nejednotná. Mohla by rozhodnout ve výsledku velké války? To je zatím ve hvězdách.

Kdesi hluboko v lesích jihovýchodní části kontinentu Easten Kindoms, u malého pobořeného kostelíka měla sraz naše malá skupinka. První kdo dorazil, byli Nikita s Medraenem, kteří navrhli místo setkání. Čekali, až se k nim připojí Ime a Neige se skupinkou lidí, kteří mají bojovat s nimi.
"Škoda že nemohl přít i Einaradin, aspoň by nás bylo víc." Povzdechla si Nikita. "Kdoví, kde je mu konec."
Nikita sklopila zrak, jedna věc, která ji dlouho trápila a na kterou se konečně rozhodla zeptat. Zhluboka se nadechla a zatnula pěsti. S očima plnými lásky pohlédla na Medraena. "Medraene? Opravdu moc tě miluji, už bez tebe nechci být…" "Taky tě miluji moje květinko." Skočil jí do řeči. "A chceš být se mnou napořád? Vezmeš si mě?" Medrena ta slova zaskočila, chtěl být s ní to ano, ale… "Myslíš, že je na to ta správná doba?" "Prosím, moc to pro mě znamená. Co když tuhle bitvu jeden z nás nepřežije? Proto bych s tebou chtěla být spojena, aby nás ani smrt nerozdělila. Prosím?" Za Nikitu mluvilo srdce, její slova byla proložena nadějí a touhou a v očích se jí zrcadlily kapičky slz. "Ano, vezmeme se." Souhlasil Medraen jehož oči nad tou upřímností a láskou také zvlhly.

Z láskyplného objetí je vyrušila skupinka devíti lidí, kteří dorazili ke kostelu. Se zájmem si prohlíželi dvojici před sebou. Medraen se už chystal, že zasáhne, ale v tom se v davu objevila kočka Ime následována Neige.

"Vítejte!" "Nebudem chodit kolem horké kaše, sešli jsme se tu kvůli válce, která hrozí mezi lidmy a elfy. Pokud tomu nezabráníme, dostanou se k moci opět démoni a svět ovládne nová vlna pohromy! Proto prosím, abyste se přidali k nám a pomohli nám tomu zabránit!" Medraen pronesl úvodní proslov, jak bylo předem dohodnuto. Teď to bylo na Ime a Nikitě, která za ní bude mluvit.
Skupinka příchozích vypadala trochu zmateně. Byli to všechno bojovníci, kteří kdysi znali Ime, jako Irilin. Lidé, kteří s ní bojovali, znali ji a slíbili pomoc, když bude potřebovat.
Ze skupinky vystoupil velký válečník Aranix. "O té válce řada z nás slyšela, ale neslyšeli jsme dost, abychom se rozhodli, jestli budem bojovat. Vysvětlete nám víc nebo se mnou nepočítejte."
"Dobře." Přisvědčila Nikita. "Zatím toho nevíme tolik, kolik bychom si přáli vědět, ale víme toto. První pochody začali už dávno, ale šlo to pomalu. Víme, že se jeden velmi silný démon dostal do zahrad elfí bohyně Elune a tam ji ovládá. Elfové nemají o ničem tušení a poslouchají svou paní. V nedávné době dokonce zavřeli své osady, aby se k nim nikdo nedostal a neodhalil je…"
"Počkej!" Zastavil ji hnědovlasý mág. "Říkala si, že u nich všechno řídí bohyně? Jak by nás mohla ohrozit?"
Nikita se podívala na Ime, ta přemýšlela jen chvilku a potom jí opět poslala slova, která Nikita tlumočila. "Elune je mocná osoba, nežije sice v téhle sféře, ale dokáže komunikovat s elfy. Ti ji uznávají a ještě zvyšují její moc. Jde o to, že není výmysl. Jejím dílem byli draci, kteří se zde objevily v nedávné době i když to asi nebylo záměrné." Nikita se podívala na skupinku před sebou, lidé i trpaslíci vypadali zamyšleně, ale vypadali, že tomu věří. Pouze elf, který byl ve skupince se Nikitiným slovům bránil a nechtěl je přijmout.
"To se dalo čekat, nech ho, já s ním pak promluvím." Šeptla Ime Nikitě.
"No abych to dořekla, tenhle démon využívá přes Elune celý národ elfů. Domníváme se, že pokusí díky nim přivést na zem démony."
"Tohle přece neprojde! Elfové nejsou hloupí, poznali by to!" Tentokrát promluvil starý trpaslík Tagur.
"No elfové věří bezmezně Elune a vydává přípravy na příchod démonu, jako obraná opatření proti válce s lidmy."

Schůzka netrvala dlouho. Po tom co si všichni vyslechly Nikitiny myšlenky a přidali pár svých návrhů. Zase se rozešli odkud přišli.
Na svou stranu se jim podařilo přetáhnout čtyři lidi a tři trpaslíky. Elf a jeden člověk odešli. Ime měla radost, že se jim podařilo přesvědčit Aranixe, který byl generálem hlavních vojenských jednotek. Jeho pomoc bude velmi užitečná.

Naše naděje se nepatně zvýšily, ale stejně toho musíme zjistit víc, než půjdem do války.

V tom si stoupl Medraen, vytáhl svitek, který hledal nedávno v knihovně. "Ještě jsem neměl moc času to prozkoumat, ale vypadá to, že jsem ve Stormwindu našel způsob, jaks e dostat do sféry Elune. Možná by to pomohlo."
"To by pomohlo." Přitakala Ime. "Ale nebude to lehké, nejtěžší bude sehnat démoní krev." Povzdechl Medraen.
Ime se zamračila, připadalo jí to nějak povědomé. Hlavou jí proletěl obrázek, kněžek v chrámu, bílé místností a jehly naplněné zelenou tekutinou. Obrazy pominuly stejně rychle, jako přišli. Potřepala hlavou.

Někde to seženem!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama