42. Přízraky

11. října 2009 v 14:17 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Hnáni obavami, dorazili do Stormwindu neuvěřitelně rychle. Nikita kráčela po boku Medreana, dlouhé uši zakryté kapucí cestovního pláště.
Už před městem, se k nim dostaly podivné příběhy o hrozných dracích daleko na severu. Někteří, mluvili o hrozné spoušti, kterou za sebou zanechávají. O ničení polí a požírání dobytka. Jiní měli pozoruhodné historky o letce přízraků, jež je předzvěstí hrozné zkázy. I z Darnassus pronikly zprávy, o kterých mluvila Irilin, o útoku duchů.
Medraen vedl Nikitu napříč městem, nikde se nezastavovali. Cíl byl jasný, magická věž.
"Stát!" Zastavil je starý hlídač u schodiště do věže. "Prokažte se nebo odejděte."
Medraen luskl prsty a ve vzduchu se objevil malý drak svírající magickou tyč. Hlídač spokojeně přikývl a podíval se přísně na Nikitu. "Ona je tu se mnou." Podotkl Medraen. "Do věže smí pouze mágové." Odsekl nabubřele hlídač.
Nikita lehce nastavila ruku a vytvořila to samé, co Medraen. Hlídač se zamračil, ale pustil je dále. Medraen si oddechl. Dobře, že to předpovídal, proto Nikitu naučil vstupní heslo. Sice nebyla pravý mág, ale možnosti černé magie, kterou ovládala ona, jsou ohromné.
Stoupali po schodišti, schod za schodem.
"Podívej!" Vykřikla zděšeně Nikita. Řítil se na ně obrovský černý drak. Medraen rychle vytvořil ochranou bariéru, ale drak jí proletěl jako by nic. Nikita se přitiskla k Medraenovy a čekala konec.
Drak proletěl jimi i věží. Věž jako by se začala bortit. Přízračné kusy schodiště odpadávali, z oken šlehaly plameny, ale pravá věž stála pevně.
"Co se to děje."
Lidé v ulici, jakoby si ničeho nevšimli. Nezastavili se, nepodívali se nahoru. Pouze hlídač se zamračil a pozoroval přízrak draka.
Kolem nich se prohnala osoba, mág, jak se ukázalo po chvíli. Bojoval s drakem, až ho porazil. Vypadal zničeně, klesl k zemi a zhluboka oddechoval. Nikita se k němu rozběhla. "Pane! Jste v pořádku?! Pane!" Její šok byl znatelný, poznala Einaradina! Jejich pohledy se střetly a on zmizel.
"Einaradin! Jak je to možné." Nikita tam stála neschopná pohybu. Medraen ji uchopil za ramena a vedl nahoru. "Za chvilku se dozvíme víc."
Ve věži byl zmatek, spousta mágů pobíhala sem tam, zapisovači psaly na dlouhé pergameny. Do toho všeho věží proletovala spousta kouzelných tvorů a zpráv.
V rohu seděl velmi starý mág, dlouhé bílé vlasy a plnovous skoro po zem. Opíral se o magickou hůl. Jen co je spatřil, rozpustil houf mágů, dožadujících se vysvětlení a pokynem ruky pozval Medraena s Nikitou do zadní místnosti.
"Poslední dobou je tu dost zmatek." Řekl starý mág smutně. "Nemýlím-li se, přišli jste také pro vysvětlení." Medraen se omluvně usmál. "Nebyl to hlavní důvod cesty, ale teď je to věc, která nás nejvíc zajímá, Mistře."
Velmistr se zadíval na Nikitu. "Začínají těžké časy, spojenců bude potřeba. I z bývalých nepřátel, co elfko?" Nikita se zalekla, ale Medran klidně přikývl. Sundala proto kápi a uklonila se. "Omlouvám se."
Velmistr se pousmál a začal. "První správy dorazily z Darnassus, ale bylo jich velmi málo a hodně nepřesné. Až po tom, co se objevila dračí letka se dalo něco poskládat. Tenhle chaos začal po útoku na Darnassus, kdy stráže spolu s Tyrande pronásledovali vetřelce. Po tom co ho Tyrande zasáhla kouzlem, se ztratil. Domníváme se, že to kouzlo nabouralo bariéru mezi světy nebo časy a proto se teď prolínají. Vše co jde vidět, jsou jen magické obrazy, přízraky, obyčejní lidé to nevidí. Poslední dobou ale ztrácejí na síle. To je vše co víme."
"Děkujeme, Mistře. Teď tedy hlavní důvod proč jsme tu. Smím nahlédnout do archivů?!" Starý kouzelník svraštil čelo. "Víš, že pro vstup do archivů je potřeba plno svolení." "Vím, ale nedalo by se to nějak zařídit." Velmist si jen povzdychl.
"Opravdu nechceš počkat tady?" Ptal se Medraen Nikity. Povolení do archivu dostal, ale Nikita tam nemohla, ani ji to netrápilo. Chtěla se projít po městě, ale to se nelíbilo Medreaenovi. "Neboj se o mě." Usmála se Nikita, nasadila si kapuci a vyšla z věže.
Šla do opuštěné čtvrti ve východní části města. Našla si opuštěnou uličku a schovala se za hromadu beden. Nebála se, že ji někdo najde, potřebovala klid a čas. Spojení na takovou dálku bylo těžké a ubíralo jí hodně energie, ale potřebovala mluvit s Irilin.
"Máme pár informací, Tyrande seslala na Einaradina kouzlo, které ho poslalo do jiné dimenze, ale porušilo se spojení mezi tamtou a touto dimenzí, ale vše sou jen přeludy. Einaradina sem viděla dnes ve Stormwindu, ale je na tom bledě, pro něj sou ty přízraky skutečnost." Nikita se odmlčela, čekala až si to Irilin všechno srovná.
"Tyrande sesílá kouzla, která jí pošle Elune." Odpověděla váhavě Iri. "Takže je za tímhle zmatkem Elune? Ale proč chce k sobě přitáhnout pozornost." Odpověděla Nikita. "To si nemyslím, spíš chce něco maskovat. Nebo chce přitáhnout víc lidí do chrámů, aby její moc narotla." "Hmm, a Iri? Co uděláme s Einaradinem." Z jejího hlasu byla slyšet lítost. "Netuším, kouzla bohyně jsou silná. Musíme věřit, že je dost silný a dostane se z toho."
Nikita otevřela oči, celé tělo jí bolelo, spotřebovala až moc sily.
"A podívejme se." K Nikitě se ze zadu blížili dva zlodějíčci. "Přeje nám štěstí, taková hezká panenka a tady sama." Na tvářích se jim zračil zlomyslný úšklebek. Jediným trhnutím jí strhly cestovní plášť. "Krvavá elfka!" "Začíná to být zajímavé, můžeme zavolat stráže, a nebo si s ní užijeme samy."
Blokovali celou uličku, nebylo kama utéct, kdyby na to ovšem sebrala dost sil. Jeden z mužů k ní poklekl. "Co tu pohledáváš. Elfko!" Poslední slovo pohrdavě vyštěkl. Z jeho úst byl cítit alkohol. Jednou rukou jí chytil košili a druhou mocně udeřil, až Nikita zasténala a hlava jí odlétla na stranu. "Na něco sem se tě ptal!"
Nikita pomalu zvedla hlavu a pohlédla na něj očima plnými magie, očima které sevřely a nepustily. Její prsty se dotkly mužovy tváře a brali si z ní život.
Druhý muž se jen zděšeně díval na ty dva, konečně se vzpamatoval. Rozběhl se, co mu nohy stačily pryč. "Stráááže! Vetřeléééc!"
Nikita ze sebe shodila bezvládného muže. Byl pouze v bezvědomí, ale jeho energie jí pomohla. Po utíkajícím muži poslala tlakovou vlnu, která mu podrazila nohy.
"Tiše, nic ti neudělám. Špitla mu do ucha, vytrhla svůj plášť a zmizela.
Večer se opět přidala k Medraenovy, který na ni čekal v hospůdce. Viditelně se mu ulevilo. "Tak co našels něco?" Medraen nepatrně přikývl. "Vydáme se na cestu Niki? "Ano." Pomalu se zvedly a vydali se do tmavé noci. Až budou sami, řekne jí to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama