Už je to dlouho a Einaradin se ještě nevrátil.
Irilin ležela v jejich úkrytu pod starými ruinami v poušti.
Znovu byla na Teldrisillu zjišťovat, zda ho nechytli. Marně, jeho stopy zmizely.
Avšak dozvěděla se tam cosi zajímavého, zvěsti o řádění přízraku. Cosi o bitvě duchů, která se rozpoutala při pronásledování vetřelce- Einradina. Co se stalo?!
Musí ho najít a zjistit to! Jenže byla jediná, kterou to zajímalo.
Nikita a Medraen unikli od všech problémů do světa zamilovaných. Bylo velkou vzácností vidět je rozděleně.
Irilin úsměv poklesl, Neige jí dělala starosti. Ode dne, kdy ji zachránili z ostrova se stávala uzavřenější a vypadalo to, že jim přestává věřit.
Neige seděla venku, nad vchodem do podzemní chodby. Blížila se půlnoc, ale poušť byla plná měsíčního světla. Vzhlédla k obloze tam, kde má nad nebem zahrady Bohyně.
Co tady vůbec dělám? Ptala se sama sebe. Už tu bude měsíc a nic se nezměnilo!
"Pokud tě něco trápí, není dobré to v sobě dusit." Ozvala se vedle ní Irilin.
Neige se smutně pousmála. "Všechno jsem pokazila, jen vám přidělávám starosti." "Ime?" Obrátila se na Irilin. "Jak bych mohla pomoct?"
"Zatím nic dělat nemůžeme, nikdo by nám neuvěřil." Irilin se zarazila, vlastně nevědí vůbec nic a ještě nic neudělali. Pouze dokázala zničit život téhle dívce.
"Budeme se snažit." Dodala Irilin pevně.
"Medraene, slib mi, že mě nikdy neopustíš." Zavrněla mu Nikita do ucha.
Medraen se zamyslel a to Nikitu znervóznělo, posadila se na jejich improvizované lůžku a zahleděla se mu do očí. Neposedné pramínky vlasů jí padaly do obličeje, přes velké zelené oči ke rtům, které nelibě sešpulila.
Medraen si ji místo odpovědi přitáhl a dlouze ji políbil.
"Moc tě miluji Niki, ale ještě musím odejít."
Nikita se mu vytrhla. "Proč! Půjdu s tebou." "Musím do Stormwindu, tam nemůžeš. Víš, že někteří lidé vás nenávidí. Mohli by tě chytit."
"Půjdu." Její bojovný pohled a odhodlanost, vyvolali v Medraenovy novou vlnu lásky.
"Nechci aby se ti něco stalo."
Nikita se spojila s Irilin pomocí myšlenek..
"Musíme odejít, Medraen ví o pergamenu, který by nám mohl pomoct."
"Dávej na sebe pozor." Odpověděla Irilin."
Měsíc poklesl, přesto se Irilin ani Neige nepohly z místa, sledovaly dvě odcházející postavy.
Najednou je zasáhla vlna zlověstné energie. Všem čtyřem přeběhl mráz po zádech.
Nikita se zoufale ohlédla po Irilin. "Černý drak se probudil!?"