35. Chycená

11. srpna 2009 v 21:04 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Darnasus-chrám
"Neige kde jsi byla! Kněžka se po tobě ptala a já zase musela lhát... Kdy už s tím přestaneš!" "Klid Kat, vidíš že sem v pořádku. Navíc víš, že musím trénovat." "Hmm, zases byla v lese?" Neige tiše přikývla.
Kat měla ráda, jen jí občas přidala víc jako vychovatelka, než jako kamarádka. Ale mohla ji říct úplně všechno beze strachu, a za to jí byla vděčná.
Neige se posadila na postel a zadívala se na Kat svýma velkými šedými očima. "No tak Neige! Proč to vždycky děláš!" Věděla to moc dobře, Neige nikdy nezačala mluvit sama. Když ji něco trápilo, sedla si a pozorovala, dokud se jí někdo nezeptal. Občas to bylo deprimující. "Tak co se děje." "Víš, ale nesmíš to nikomu říct, je to moc tajné." Kat vyvrátila oči vsloup... Co to zas bude? Zašlápnutá houba? Ušpiněné šaty.. nebo ji vylekala veverka?!
"Kat potkala sem v posvátném lese kočku a ta mi řekla, že Elune je ovládaná démony!" Kat zbledla a s hrůzou se podívala na Neige. "Tos přehnala! Tak už nikdy nemluv! Elune tě uslyší a stane se něco strašného! Co tě to napadlo! Kočky nemluví!" Neige tiše přemýšlela, co mohla čekat. "Ale ta kočka říkala, že zvířata mluví, že se to učí i v chrámu!" "Ticho… nemluv o tom. Je to jen lež, musel to být démon." Kat začala nervózně přecházet po jejich malém pokojíku. "Zapomeň na to Neige!"
"Kat, věděla jsi, že v lese jsou stromy, které sahají do zahrad Elune." Kat si povzdechla. "Ano, kněžka nás to učila, ale ty bys to ještě vědět neměla." S otázkou v očích se na ni podívala. Neige neodpověděla, jen tiše pokračovala. "Ty stromy umírají…" Kat zůstala nevěřícně zírat. "Pokud si vymýšlíš…" "Tak ti to můžu ukázat."

Co to dělám… už taky začínám pochybovat… ne to nesmím! Ale nohy ji nesli dál za Neige.
"Tady jsou." Měla pravdu… "A tenhle ta kočka uzdravila, abych se podívala k Elune." "Cože!!!" "Chceš být kněžka, a přesto jsi pochybovala o Elune! Víš, že si to nedovolí žádný elf, natož kněžka!" "Pojď zpět, musíme říct O STROMECH… o ničem jiném." Řekla výhružně.

"Eeeluunee… Eluuneee." "Co chceš odporný démone, proč nás nenecháš!" Elune vyčerpaně ležela na břehu jezera Světů. Na sobě měla černé ušpiněné šaty. Jejich lem byl na pár místech roztrhlý. Obličej plný zármutku a neštěstí. Její svět se hroutí.
"Eluneee, zastav je! Dozvěděli se o nás!" "A udělej něco s těmi stromy!" Elune svěsila hlavu, nemůžu, ne!" Démon ji chytnul za vlasy a škubnutím ruky jí zdvihl hlavu. "Něco jsem ti přikázal, neslyšelas!" Zasyčel. Elune se do očí drali slzy… Proč? Proč? Prosím pomoooc!
Dotkla se hladiny jezera, na které se objevil obraz chrámu v Darnassus. "Tyrande! Kněžko! Haní mě! Dvě novicky co se teď vrací z lesa! Potrestej je!" "Správně Elune, správně… O stromy se už dokážeme postarat. Helgrasi!"

"Kat? Půjdeme to říct hned nebo až ráno?" "No do tmy zbývají tak dvě hodiny, takže bych to řekla hned."

Mezitím je v chrámu pozdvižení. Slova, která Elune sdělila nejvyšší kněžce, byla velmi závažná. Před chrámem se sešlo pět hlavních kněžek a ozbrojená stráž. Čekali na hříšníky.
"To jsou ony!"
Kat a Neige strnuly. "Co to?" Neige se obrátila na Kat, ale ta tam nebyla. Panikařila a utíkala pryč, jenže stráže, kterým nezavazela dlouhá sukně, byli rychlejší. Chytli ji a než Neige stačila něco udělat, měli i ji.
Bez otázek je hrubě vedli chrámem do nejvyššího patra před Tyrande. U jejích nohou se Kat rozplakala. Zoufale prosila o odpuštění a milost. Tyrande se ji přešla opovržlivým pohledem a pohlédla na tichou Neige, která na ni upírala své velké oči.
"Velekněžko Tyrande, prosím odpusťte, ale Kat s tím nemá nic společného." Ozvala se pevným hlasem Neige. Kat ztichla, tohle by od ní nečekala. Rychle pohládla na Velekněžku s nadějí, že poslechne Neige, ale nestalo se.
"Samotná bohyně mě oslovila s žádostí o trest pro vás! Trestem za hanění Bohyně je vyhnání z Teldrasilu!" "Neee! Prosím Velekněžko, já za nic nemůžu! To všechno ona!" kvílela Kat. "Velekněžko, můžu ještě něco říct?" Tahle novicka ji vždycky trochu znepokojovala, její klid a ty oči! "Mluv." "Kat proti bohyni neřekla ani slovo, pokud nevěříte, nechte ji napít ze zřídla pravdy." "Já jsem jí jen ukázala les plný mrtvých stromů."
"Tyrande, nech je obě napít ze zřídla!" Řekla nadšeně kněžka. "Přineste tedy vodu!"
"Kat, nepošpinila si bohyni a proto tě nevyženeme, ale chtěla jsi ukrýt zrádce a proto už nejsi hodna sloužit bohyni! Opust chrám!" "Nee, prosím!" Vřískající Kat odtáhli dvě kněžky dolů, zatímco v místnosti zůstala Neige pouze s Tyrande.
"Teď si na ředě ty!" Velekněžka podala číši Neige, ale ta ji odmítla. Nemohla se napít, vyzradila by kočku a ani pravda by tu neměla žádný účinek, tady ne. "Opovrhuješ Bohyní!" "Nemyslím si, že je to nutné. Přiznávám se." Řekla to s ledovým klidem, který Tyrande vyděsil.
"Odsuzuji tě k vyhnanci mezi elfi!" Tyrande sáhla po obětní dýce z měsíčního stříbra s rukojetí vykládanou safíry. Neige pozvedla tvář, nebála se. Tyrande pozvedla čepel, až zazářila měsíčním světlem, toto světlo jí začalo stoupat do očí. "Veď mou ruku v spravedlivý trest Elune!" Pohyb dýky byl rychlí a ladný.
Bolest byla ostrá a pronikavá, zároveň cítilajak jí po tváři stékají potůčky krve, ale neuhnula. Klečela pořád vzpřímeně a dívala se na Velekněžku.
Tyrande si odechla, Bohyně nechtěla její smrt. Měsíční čepel jí udělala na tváři znak pro vyhnance. "Bohyně ti mou rukou zavřela oko, protože to se od ní odvrátilo." Po těchto slovech mávla rukou ve vzduchu a Neige začal svazovat tenký, ale pevný provaz. "Stráže tě vyvezou z ostrova."
Teď teprve se v Neige ozval strach. To kvůli kočce, další schůzku měli v lese a jestli ji teď odvezou, už ji neuvidí a nebude moct bojovat.
"Velekněžko a co ty stromy?" Kněžka se zarazila, ano o nich mluvila i Kat pod vlivem zřídla pravdy. "Dobrá zaveď mě na to místo."
Vyklouzli nepozorovaně zadním vchodem, Neige šla v provazech, které držela Tyrande. Jak se jich ale zbavit? Ukniknout už nebude tak těžké, zvlášť když okolí zastře tma.
Bily na místě, ale… stromy byli zdravé! "Tyrande postřehla chvilkové zaváhání a rozhlédla se, bylo to místo, co viděla u Kat. "Lhaly jste!" "Opravdu to tak bylo." Co teď. Soustředila své síly a pomalu v sobě utvářela kouzlo, které jí zbaví pout. Musí být opatrná, když to Tyrande uvidí bude zle! Ale teď, ne nic netuší… vždyť zakázané svazky jsou dobře schované, jak by jsem to mohla umět. "Teď!" Zakříčela a zavřela oko. Okolo ní se rozlétl proud jiskřiček, který uvolnil pouta a zároveň oslepil velekněžku.
Byla volná a byla pryč! Tyrande se vzpamatovala pozdě.
A mezi těmi stromy se ze vzduchu zhmotnil démon. Zrušil iluzi a pousmál se. "Ta holka je dobrá…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama