close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Srpen 2009

36. Záchraná mise

20. srpna 2009 v 10:37 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Neige utíkala pryč, hlouběji do lesa. Dlouhá sukně se jí pletla pod nohy a zachytávala se o větvičky. Častokrát upadla, ale na odpočinek nebyl čas. Musí se dostat co nejdál, než se velekněžka dostane zpátky do chrámu a vyšle pro ni stráže.
Jenže, i když bude pořád utíkat, najdou ji. Je v pasti, ostrov je obehnaný hradbou skalisek a je pouze jediná cesta tam i ven, brána v Darnassus.
"Kočko, prosím pomoz mi!"

Daleko od ostrova v poušti Tanaris, uslyšela její prosbu Irilin. Okamžitě zbystřila smysly a zatápala po stopě energie. Před jejíma očima se míhala cesta, až konečně dorazila na konec, před dívku, v které by novicku jen těžko poznala.
Otevřela oči, situace byla hodně vážná. Musí se vydat okamžitě na cestu!
"Niki? Musíš mi pomoct." Na odpověď čekala dlouho, přesto zbytečně. Nikita jí poslala obrázek jí a nějakého cizince se slovy: Teď ne.
Bude to muset zvládnout sama.
Utíkala bez přestávky, co jí síly stačily. A konečně Auberdine! Poslední přístav před ostrovem. Opatrně se vplížila na loď a schovala se v podpalubí. Rychle si prohlédla své spolucestující, dva elfy, knežka a… "To snad ne!" Řekla si potichu. Znovu se podívala, jestli ji zrak neklame, ale opravdu, byl tam Einaradin. "Co ten tu dělá, proč není s Niky a s jeho sestrou?"
Dojeli. Irilin vyšla ven a zůstala jak přikovaná. Všude stráže, poplach a…! Hledá se Neige, její novicka! Tiše zasténala, tohle je horší než čekala.
Jak se dostane dovnitř?
Podívala se na Einaradina, ale zdál se stejně zaražený jak ona.
Budou muset spolupracovat. Povolila bariéru, kolem svojí mysli a vyslala myšlenku k Einaradinovy. "Nějaký nápad?" "Ne."
Einaradin strnul. "Kdo to je?" Rozhlížel se podkolí, až jeho zrak padl na Irilin. "Hele číčo, co tu děláš? Nejsi náhodou Nikitina?" To není možný, jak by se sem dostala.
"Jsem to já." Einaradin vypadal hodně překvapeně. "Ty mluvíš! To není možný." "Tímhle se můžeme zabývat klidně celý den, ale promin nemám čas." Odpověděla Iri sarkasticky.
Einaradin zase zvážněl.
"Možná by tě pustili, jako lovce?" Einaradin nad tím chvilku přemýšlel, to nebyl zas tak špatný nápad, v baťohu měl ještě schovaný krátký luk. "A ty budeš můj pet!" Prohlásil Einaradin. Irilin se ta představa moc nezamlouvala, na poslušného pejska má daleko, ale jak jinak se dostat.
"Tak jdem. Mimo, jmenuješ se nějak?" Irilin chvilku přemýšlela, Nikita ji představila jako.. "Jsem Ime."

Přes stráže prošli, dá se říct v pohodě, teď jen najít Neige.
"Einaradine, co tu děláš?" "Musím si něco ověřit." "Fajn, nepomůžeš mi první zachránit novicku?" "Koho?" "Tu na plakátech, kvůli mně se do toho dostala." "A já myslel, že se obyčejná kočka." Ušklíbl se Einaradin.
Irilin vedla, cestu určovala podle energie, kterou v dálce vyzařovala Neige. Jenže, její soustředěnost, byla také nevýhodou. Málem narazila do dvou stráži, jak se ukázalo později, les byl plný stráží, kteří hledali Neige.
Proto tam byl Einaradin, dával pozor na blízké nebezpečí a zachraňoval je před složitým vysvětlováním.
Jejich postup se hodně zpomalil. Průchod lesem byl jako zaminované pole, ale díky společnému úsilí se přes něj dostali a mohli zase zrychlit.
Už byli skoro u ní, i Einaradin ji ucítil. "Pozor na ni, ta holka umí pár kousků." Než to dořekla, vyletěla na ně energetická koule.
"Klid Neige! To jsem já."
Neige vypadala vystrašeně a celá se třásla. Na sobě měla spoustu krve, z ranek po rukách, rozdrásaných chodidlech, ale nejvíc z rány na obličeji, kterou měla zavázanou pruhem látky.
Z tohohle stvořeníčka bylo k pláči.
"Omlouvám se Neige, to jsem nechtěla." Irilin zaplavila vlna lítosti, to vše kvůli ní! Bože co jsem to provedla.
Novicka se posadila a pohlédla smutně na Irilin. "To nic, byla sem neopatrná."
Einaradin nervózně přešlápl, nevěděl, o co tu šlo, ale musí rychle vypadnout, než je najdou stráže. "Musíme jít!"
Neige se na něj podívala zmučeným pohledem, byla na pokraji svých sil.
"Aspoň něco napravím." Irilin došla těsně k Neige a položila své čelo na její. Svou energií jí hojila rány a modřiny. "Lepší?" "Ano děkuji."
"Jdem!"
Irilin vzala novicku na hřbet a vyrazili. Všichni tři teď měli oči na stopkách, teď si nesmí dovolit chybu.
Vzali to obloukem a za chvilku se dostali k okraji hor, bylo to nejdál od stráží, které předtím potkali a také nejkratší cesta k východu.
Cesta jim ubíhala celkem klidně, až nedaleko Darnassus se před nimy objevila dvojice stráží, nebylo kama obejít.
"Mám nápad, Einaradine ven Neige a já je chvilku odlákám zatím co projdete." "Není to velký risk?" "Máš lepší nápad?"
Einardin si přehodil Neige na záda a schoval se za strom.
Irilin se zatím pomalu kradla k vojákům, pár skoků od nich vystartovala a zakousla se prvnímu do nohy.
To byla Einardinova chvíle, proběhl volnou cestu a pokračoval.
Irilin zatím zápasila se strážemi. "Pusť, ty potvoro," zařval jeden z nich a nakopl Iri, až odletěla. Iri se přikrčila a vycenila zuby. To už druhý z nich popadl svůj luk a natáhl. Irilin se raději rychle stáhla pod sprškou šípů, ale jeden ji přesto dohnal! Zabodl se jí do pravé zadní. V prvním návalu bolesti klopýtla a spadla, Ale hned byla zpátky na nohou a pospíchala za Neige.
Dohonila je u Darnassus, město bylo největším problémem, plno lidí a stráži a úkryt minimální.
"Tudy se nedostaneme." Řekla smutně novicka. "Možná ano." Prohlásil odhodlaně Einaradin. "Je tu ještě jedna cesta, než hlavní vchod, ale je hodně nebezpečná." "No? Ven s tím nic jiného nám nezbývá. "Půjdete po okraji města a za touhle čtvrtí si mezi skalisky razí cestu voda." Irilin svitlo, tu cestu zná!
"Jenže přesto musíme projít jednou čtvrtí…" Povzdechla si. "Naštěstí je tam hodně stromů. A teď je řada na mě, odlákám pozornost." Prohlásil Enaradin. "Děkuji." Iri si přebrala Novicku.
"Jde se na to, a Ime, nečekejte na mě." "Irilin chtěla něco namítnout, ale v tom vzplál nejbližší dům!
Cesta byla volná. Irilin se nezastavovala a po hlavě skočila do vodopádu.

Irilin se přenesla do minulosti, kdy ze stejného vodopádu padala s Einaradine, jejím Einaradinem. Oči se jí zalily slzami. Proč to tak dopadlo…

35. Chycená

11. srpna 2009 v 21:04 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Darnasus-chrám
"Neige kde jsi byla! Kněžka se po tobě ptala a já zase musela lhát... Kdy už s tím přestaneš!" "Klid Kat, vidíš že sem v pořádku. Navíc víš, že musím trénovat." "Hmm, zases byla v lese?" Neige tiše přikývla.
Kat měla ráda, jen jí občas přidala víc jako vychovatelka, než jako kamarádka. Ale mohla ji říct úplně všechno beze strachu, a za to jí byla vděčná.
Neige se posadila na postel a zadívala se na Kat svýma velkými šedými očima. "No tak Neige! Proč to vždycky děláš!" Věděla to moc dobře, Neige nikdy nezačala mluvit sama. Když ji něco trápilo, sedla si a pozorovala, dokud se jí někdo nezeptal. Občas to bylo deprimující. "Tak co se děje." "Víš, ale nesmíš to nikomu říct, je to moc tajné." Kat vyvrátila oči vsloup... Co to zas bude? Zašlápnutá houba? Ušpiněné šaty.. nebo ji vylekala veverka?!
"Kat potkala sem v posvátném lese kočku a ta mi řekla, že Elune je ovládaná démony!" Kat zbledla a s hrůzou se podívala na Neige. "Tos přehnala! Tak už nikdy nemluv! Elune tě uslyší a stane se něco strašného! Co tě to napadlo! Kočky nemluví!" Neige tiše přemýšlela, co mohla čekat. "Ale ta kočka říkala, že zvířata mluví, že se to učí i v chrámu!" "Ticho… nemluv o tom. Je to jen lež, musel to být démon." Kat začala nervózně přecházet po jejich malém pokojíku. "Zapomeň na to Neige!"
"Kat, věděla jsi, že v lese jsou stromy, které sahají do zahrad Elune." Kat si povzdechla. "Ano, kněžka nás to učila, ale ty bys to ještě vědět neměla." S otázkou v očích se na ni podívala. Neige neodpověděla, jen tiše pokračovala. "Ty stromy umírají…" Kat zůstala nevěřícně zírat. "Pokud si vymýšlíš…" "Tak ti to můžu ukázat."

Co to dělám… už taky začínám pochybovat… ne to nesmím! Ale nohy ji nesli dál za Neige.
"Tady jsou." Měla pravdu… "A tenhle ta kočka uzdravila, abych se podívala k Elune." "Cože!!!" "Chceš být kněžka, a přesto jsi pochybovala o Elune! Víš, že si to nedovolí žádný elf, natož kněžka!" "Pojď zpět, musíme říct O STROMECH… o ničem jiném." Řekla výhružně.

"Eeeluunee… Eluuneee." "Co chceš odporný démone, proč nás nenecháš!" Elune vyčerpaně ležela na břehu jezera Světů. Na sobě měla černé ušpiněné šaty. Jejich lem byl na pár místech roztrhlý. Obličej plný zármutku a neštěstí. Její svět se hroutí.
"Eluneee, zastav je! Dozvěděli se o nás!" "A udělej něco s těmi stromy!" Elune svěsila hlavu, nemůžu, ne!" Démon ji chytnul za vlasy a škubnutím ruky jí zdvihl hlavu. "Něco jsem ti přikázal, neslyšelas!" Zasyčel. Elune se do očí drali slzy… Proč? Proč? Prosím pomoooc!
Dotkla se hladiny jezera, na které se objevil obraz chrámu v Darnassus. "Tyrande! Kněžko! Haní mě! Dvě novicky co se teď vrací z lesa! Potrestej je!" "Správně Elune, správně… O stromy se už dokážeme postarat. Helgrasi!"

"Kat? Půjdeme to říct hned nebo až ráno?" "No do tmy zbývají tak dvě hodiny, takže bych to řekla hned."

Mezitím je v chrámu pozdvižení. Slova, která Elune sdělila nejvyšší kněžce, byla velmi závažná. Před chrámem se sešlo pět hlavních kněžek a ozbrojená stráž. Čekali na hříšníky.
"To jsou ony!"
Kat a Neige strnuly. "Co to?" Neige se obrátila na Kat, ale ta tam nebyla. Panikařila a utíkala pryč, jenže stráže, kterým nezavazela dlouhá sukně, byli rychlejší. Chytli ji a než Neige stačila něco udělat, měli i ji.
Bez otázek je hrubě vedli chrámem do nejvyššího patra před Tyrande. U jejích nohou se Kat rozplakala. Zoufale prosila o odpuštění a milost. Tyrande se ji přešla opovržlivým pohledem a pohlédla na tichou Neige, která na ni upírala své velké oči.
"Velekněžko Tyrande, prosím odpusťte, ale Kat s tím nemá nic společného." Ozvala se pevným hlasem Neige. Kat ztichla, tohle by od ní nečekala. Rychle pohládla na Velekněžku s nadějí, že poslechne Neige, ale nestalo se.
"Samotná bohyně mě oslovila s žádostí o trest pro vás! Trestem za hanění Bohyně je vyhnání z Teldrasilu!" "Neee! Prosím Velekněžko, já za nic nemůžu! To všechno ona!" kvílela Kat. "Velekněžko, můžu ještě něco říct?" Tahle novicka ji vždycky trochu znepokojovala, její klid a ty oči! "Mluv." "Kat proti bohyni neřekla ani slovo, pokud nevěříte, nechte ji napít ze zřídla pravdy." "Já jsem jí jen ukázala les plný mrtvých stromů."
"Tyrande, nech je obě napít ze zřídla!" Řekla nadšeně kněžka. "Přineste tedy vodu!"
"Kat, nepošpinila si bohyni a proto tě nevyženeme, ale chtěla jsi ukrýt zrádce a proto už nejsi hodna sloužit bohyni! Opust chrám!" "Nee, prosím!" Vřískající Kat odtáhli dvě kněžky dolů, zatímco v místnosti zůstala Neige pouze s Tyrande.
"Teď si na ředě ty!" Velekněžka podala číši Neige, ale ta ji odmítla. Nemohla se napít, vyzradila by kočku a ani pravda by tu neměla žádný účinek, tady ne. "Opovrhuješ Bohyní!" "Nemyslím si, že je to nutné. Přiznávám se." Řekla to s ledovým klidem, který Tyrande vyděsil.
"Odsuzuji tě k vyhnanci mezi elfi!" Tyrande sáhla po obětní dýce z měsíčního stříbra s rukojetí vykládanou safíry. Neige pozvedla tvář, nebála se. Tyrande pozvedla čepel, až zazářila měsíčním světlem, toto světlo jí začalo stoupat do očí. "Veď mou ruku v spravedlivý trest Elune!" Pohyb dýky byl rychlí a ladný.
Bolest byla ostrá a pronikavá, zároveň cítilajak jí po tváři stékají potůčky krve, ale neuhnula. Klečela pořád vzpřímeně a dívala se na Velekněžku.
Tyrande si odechla, Bohyně nechtěla její smrt. Měsíční čepel jí udělala na tváři znak pro vyhnance. "Bohyně ti mou rukou zavřela oko, protože to se od ní odvrátilo." Po těchto slovech mávla rukou ve vzduchu a Neige začal svazovat tenký, ale pevný provaz. "Stráže tě vyvezou z ostrova."
Teď teprve se v Neige ozval strach. To kvůli kočce, další schůzku měli v lese a jestli ji teď odvezou, už ji neuvidí a nebude moct bojovat.
"Velekněžko a co ty stromy?" Kněžka se zarazila, ano o nich mluvila i Kat pod vlivem zřídla pravdy. "Dobrá zaveď mě na to místo."
Vyklouzli nepozorovaně zadním vchodem, Neige šla v provazech, které držela Tyrande. Jak se jich ale zbavit? Ukniknout už nebude tak těžké, zvlášť když okolí zastře tma.
Bily na místě, ale… stromy byli zdravé! "Tyrande postřehla chvilkové zaváhání a rozhlédla se, bylo to místo, co viděla u Kat. "Lhaly jste!" "Opravdu to tak bylo." Co teď. Soustředila své síly a pomalu v sobě utvářela kouzlo, které jí zbaví pout. Musí být opatrná, když to Tyrande uvidí bude zle! Ale teď, ne nic netuší… vždyť zakázané svazky jsou dobře schované, jak by jsem to mohla umět. "Teď!" Zakříčela a zavřela oko. Okolo ní se rozlétl proud jiskřiček, který uvolnil pouta a zároveň oslepil velekněžku.
Byla volná a byla pryč! Tyrande se vzpamatovala pozdě.
A mezi těmi stromy se ze vzduchu zhmotnil démon. Zrušil iluzi a pousmál se. "Ta holka je dobrá…"

Blog

11. srpna 2009 v 14:31 | Irilin
Prosím upřímnost :)

Co tu přidat?

11. srpna 2009 v 14:28 | Irilin
:)

32. Pomoc z chrámu

7. srpna 2009 v 21:22 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Křaap. Při tom zvuku přejel mladé novicce mráz po zádech. A znovu! Co to může být! Myslela sem, že ostrov je bezpečný. Teď litovala, že neposlechla kněžku a šla sama, jenže kdo to mohl tušit! Navíc nechtěla svými problémy otravovat ostatní. Chtěla odejít, vrátit se do bezpečí chrámu, ale les ji obklopoval ze všech stran a ty strašlivé zvuky se vinou ozvěny ozývaly všude okolo ní. Křp. Novicka ztuhla, bylo to těsně před ní. Přitiskla se na strom a pomalu vykoukla.
Nebylo tam nic víc než zbloudilá kočka. Ale! Kočka odtrhávala kůru z jednoho z největších stromů posvátného lesa!
"Odvahu." Pošeptala si. Úkol kněžek je ochraňovat tyto stromy a jestli chce být kněžka, musí s tímhle něco udělat! Zavřela oči a v ruce nahromadila množství přírodní energie, které zformovala do koule. "Tohle se nedělá!" Křikla a hodila kouli po kočce. Pokud myslela, že se kočka zalekne a uteče, spletla se. Koule se před kočkou rozplynula a kočka spatřila novicku.
Hni se! No tak! Utíkej! Přikazovala si novicka v duchu, ale jediné na co se zmohla bylo pozorovat, jak se k ní kočka blíží. Na poslední chvilku dokázala vytvořit ještě jednu kouli, ale měla stejný účinek jak ta první.
"Klid." Ozvalo se novicce v mysli. Vystrašila se, ale dokázala se přesvědčit, že se jí to jen zdálo. "Nezdálo se ti to." Co to! Kočka stála kousíček před ní a pozorovala ji. Že by ta kočka? "Správně." "Ty umíš mluvit???" "Podle roucha soudím, že si novicka z chrámu, ale asi studuješ jen chvilku, když tě neučili, co se v přírodě skrývá." Novicka se zatvářila zahanbeně. "No, už studuju poměrně dlouho, jenže vyšší kněžky mi nechcou prozrazovat další věci dokud nezvládnu léčit pomocí přírodní energie." "Neumíš léčit? Ale s útočnými kouzly ti to jde, jak jsem viděla." "No, to ano, ale to se nesmí nikdo dozvědět! Kněžka by zuřila. Našla sem to v jedné knížce, ale takové věci nejsou kněžkám dovoleny."
Možná bych ji mohla získat na naši stranu, pomyslela si Irilin. Mít spojence proti Elune přímo v chrámu by bylo užitečné. "A ty chceš být kněžkou?" Ta otázka novicku zaskočila. Tohle se jí ještě nikdo neptal. Rodiče ji dali do chrámu, kněžky oznámily, že ji přímou mezi sebe. Ale mě se neptali. "Váháš, pokud pochybuješ tak se ti ty kouzla nepovedou." "Jak ty to můžeš vědět!" Obořila se na kočku. "Navíc ty mi máš co vyčítat! Uvědomuješ si, že si poničila posvátný strom!" "Věříš Elune?" "Neodbíhej od tématu! A Elune je mocná bohyně matka a ochranitelka elfů, sláva a díky jí, je nemyslitelné, aby jí některý z elfů nevěřil. I ty jsi pod její ochranou!" "Hh, já zrovna. Pojď sem." Vyzvala ji kočka a vrátila se zpátky ke stromu.
Novicka se zhrozila. Vytržené kůry sice nebylo moc, ale pomalu čtvrtina stromu byla odumřelá. "Cos to provedla!" "Já? Podívej se po ostatních věčných stromech. Jsou na tom stejně. A opravdu si myslíš, že bych já něco takového dokázala?" Novicka se pořádně rozhlédla a opravdu. Těch pár věčných stromů co ještě v lese přežívalo, byli velmi poškozené." "Ale co se děje! To musím nahlásit velekněžce." "Jen si posluž. Tyhle stromy zasahují do několika sfér a dimenzí, nejsou závislé jen na tomto světě. A právě tam kde má zahrady bohyně začínají stromy umírat." "Cože! To není pravda, vymýšlíš si! Tos byla určitě ty!" "Elune se spolčila z démony a jejich aura a síla ničí přírodu, zatím to nejde tady vidět, ale pokud se s tím něco neudělá bude!" Novicka pořád trvala na svém, ale bylo vydět, že je její víra a důvěra otřesena. "Chceš se podívat sama?" Novicka vytřeštila oči. "Kam?! Do zahrad?!" "Přesně." Novicka byla v koncích, z části, té, která nechtěla být kněžkou, byla všemi pro, ale ta druhá volala, že je to nemyslitelné a že nemůže pochybovat.
Kočka pochopila její boj, přešla ke stromu se zničenou kůrou a položila na to místo hlavu. "Počkej co to děláš." "Tiše sleduj." Nic neviděla, jen ji začala brnět noha-od nečinnosti? Ale brnění se rozšiřovalo a novicka pochopila. Kolem kočky a stromu víří plno energie a… a léčí strom!
"Jak si to?" "Jen zdravý strom tě může zavést do dalších světů, kterýma prochází." Kočka vypadala velmi vyčerpaně. "Dej ruku tady, ať se tvá energie spojí s mízou stromu." "Já bych neměla." Ale i přes slova, udělala co po ní kočka chtěla. "Zavři oči a soustřeď se já tě povedu." Cítila v těle proud energie vycházející od kočky a vážnost stromu, kterého se dotýkala.
To co se stalo bylo rychlé. První vnímala tu směsici sil a najednou se její vědomí odtrhlo a letěla vzhůru kmenem stromu. Míhali se kolem ní obrazy a vrstvy energie. Cítila paniku, tenhle kolotoč byl nad její chápání. Chtěla vyskočit. Hlas kočky ji zadržel, uklidnil. Vše se zastavilo. Viděla prostranství s jezerem, kolem něj lesy. "Tohle jsou Eluniny zahrady." Pak se zase vše strhlo a oni se řítily k lesu. Zase vše utichlo a oni se dívali na uschlé poničené stromy. Zase dál, a naskytl se jim pohled na Bohyni, ale bohyni by jste v ní nepoznali, všechna důstojnost, hrdost z ní byla pryč a ona se skláněla u nohou velkého démona. Pak všechny obrazy pohasly a jak rychle to začalo tak to znenadání skončilo.
Novicka byla otřesena tím co viděla. Pokoušela se namlouvat si, že to není pravda, že je to jen klam, ale v hloubi duše věděla, že je to pravda. "Proč?" Povzdechla si zoufale. Kočka tiše ležela, pokusila se vstát, ale byla příliš vyčerpaná. "Nejspíš to sama nechce. Donutili ji." "Ale ona je bohyně!"
Nebylo co říct.
"Co budeme dělat? Jak se můžu vrátit do chrámu!" "Nech to na mě, zachráníme stromy a zachráníme bohyni. Možná bych věděla jak na to. Budeme se scházet tady. Já ti dám vždy znamení." "Ne půjdu s tebou! Budu ti pomáhat." "Teď mi víc pomůžeš v chrámu. Budeš říkat co se děje a můžeš přetáhnout některé kněžky na naši stranu. Až to vypukne, bude záležet na každém…"
Irilin se vytratila mezi stromy. Ano, pomoc rovnou s chrámu jim bude hodně užitečná.
A teď se musí vrátit. "Jen doufám, že se tam zatím nepozabíjeli..."