31. Hádka

29. června 2009 v 23:10 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Einaradin začal pomalu přicházet k sobě. Strašně ho bolela hlava. Co se stalo? Pomyslel si. Nemohl si nic vybavit. Opatrně otevřel oči.
Nad ním se skláněla jeho sestra a léčila mu rány. "Vítej zpátky Einaradine."
"Co, co se stalo?" Einaradin se posadil a rozhlížel se okolo. Byl v malé místnosti, kde kromě postele nic nebylo. "Po tom co jsme odešla z ruin, sem měla špatné tušení. Vrátila sem se tam a moje obavy se potvrdily, bylo tam plno negativní energie. Doufala jsem, že jste s Irilin stihli odejít včas, ale lehká stopa negativní energie vedla z ruin sem a když sem viděla tu spoušť…" Einaradinovy se všechno vybavilo. Co to provedl! "Proboha!" "Klid, klid… Za to nemůžeš a navíc se všichni ještě dali zachránit. Kde je Iri?" Einaradin se zahleděl do země s tváří plnou utrpení. "Zemřela… Nenávratně." Ei už chtěla něco namítnout, nebo ho utěšit, ale poznala, že tady by to slova jen zhoršily.

Bum, bum bum! Někdo se k nim dobýval. "To jsou z města?" zděsil se Einaradin. "Ne to nebudou…" "Otevři ty potvoro! Pusť mě k Einaradinovy!" "To bude asi ta holka z hospody, pořád tu otravuje, ale já ji vyhodila ven." "hmm"
Nikita rozrazila dveře. Měla pořádný vztek. Uvidí Einaradina, nějaký trouba ho omráčí, tak ho ochrání před horšími následky, chce mu pomoct, ale ona si přijde taková slečinka sama dobrota, udělá jakýsi takový kouzlo a najednou všichni letí do vzduchu a Nikita skončí ve zdi, zatímco Einardin zmizí. Navrch zjistí co se stalo, jenže tohle by Einaradin neudělal, to se muselo něco stát, ale ta holka prý všechny oživila, no jo jenže oni byli všichni naštvaní. To se rozumí že.
I když jí to Irilin vymlouvala. Nikita se pustila do hledání Einaradina. Nakonec Nikita přesvědčila irilin o Einaradinově nevině a irilin jí ho vyčmuchala… nebyl daleko. Ale zase tam s ním je ta holka a nechce pustit!

"Nevím kdo jsi! Ale tohohle (Nikita ukázala na Einaradina) hledám už pěkně dlouho a ty mi nebudeš bránit, abych tu byla!" Ei už chtěla něco namítnout, ale Einaradin to tiše odbyl. "Nechte toho, cos po mě chtěla Nikito?" Nikitu ten chladný tón zarazil. "Proč jsmi to udělal?" Zeptala se sklíčeně. "Niki, tu holku už sem někde viděla." Skočila jí do myšlenek Irilin. "No a kdo to je?" "To já nevím, ale byla v tom snu? Asi." "Když nic nevíš, tak prosím teď neruš."
"Einaradine proč!? Měli sme dohodu!" "Stejně si ju chtěla porušit." "Ne nechtěla!" "Zdržovalas!" "Zdržovala! Já myslela, že ti ty pauzy nevadí! Já tě miluju!" Nikita zrychleně oddechovala, už je to venku. Netrpělivě vyčkávala reakci, ale ničeho se nedočkala. "Einaradine prosím!" "Hmm. Víš co, nech mě. Nemám náladu na tvoje triky!" Ei se usmála. "Slyšela, běž!" "Ani se nehnu! Já tě opravdu miluju Einaradine copak to nevidíš!" Ei se jí postavila do zorného pole. "Je to strašně dojemné, ale na to nemám čas, ven!" V ruce se jí objevila energetická koule. Nikita zuřila."Ty mi chceš vyhrožovat!" A sama vyvolala kouli z temné energie.

To špatně dopadne. Irilin skočila mezi ně. "Niki nech toho, jen tu všechno vyhodíte do vzduchu." "Ale co mám dělat!" "Nevzdávej se!" Nikita uvolnila Energii. "Einaradine nevyhazuj mě, prosím. Můžu jít s vámi, třeba pomůžu a přesvědčím tě, že to myslím vážně." "Niki, řekni jim, že bychom měli vypadnout, jdou sem lidi, asi ti z města a cítím, že jsou naštvaní." "Hej…" "Ne, nech nás být a běž." Rozhodl se Einaradin. " No už není kama jít sme obklíčení." Konstatovala Nikita. Vzájemná nevraždivost se mírně uklidnila. "Cože?" Divila se Ei. "Lidi z města, je od tebe hezký, žes je oživila, ale oni sou furt naštvaní a nevím kdo bude oživovat nás." "Nech si ten sarkasmus." Odsekla Ei. "I…" "Ne! O mě neříkej! Zastavila ji Iri." "Promiň" "I…No?" Pobízel Einaradin. "No Ime, tak sem pojmenovala tu kočku, říká, že je tu zadní vchod." "Kočka může něco říkat?" "No… naznačuje." Kašlete na to, já sem dost silná! A tady tá tlupa jsou stejně převážně nemrtví. Vyšlu proti nim jedno kouzlo a leží!" Nikita vyvrátila oči. "K čemu si je teda oživovala, když je teď zabiješ? " "Kdo mluvil o zabíjení, jen jim vymažu paměť." Ei se pustila do přípravy kouzla. Znenadání na ni skočila Irilin a kousla ji do ruky. Ei ji nakopla a pomocí energetické koule ji shodila na podlahu. "Iri! Si v pořádku!" Nikita se k ní rozběhla. "Hlídej si tu potvoru!" "Proč si to udělala!" "Niki zastav ji! Nevím co to udělá se mnou." "Promin, za tu kočku, ale to je blbost to kouzlo!" "Proč, protože si ho nevymyslela ty?!" "Iri pomoc." "Tvuj Einaradin, není taky nemrtví?" "Ne nemůžeš ho použít, mohlo by nám ublížit a hlavně Einaradinovy." Einaradin se napřímil, že by měla pravdu? "Pch, říkala sem, že účinkuje jen na nemrtvé!" "A co je Einaradin!" Ei jako by zamrzla, potom se pomalu otočila na Einaradina. "Cože!?" A kruci, pomslel si, nevím jestli by bylo horší to kouzlo, nebo tohle. "hmm." "hmm?!! Co to má být! Umíš něco normálního!" "Když to říkal mě tak jí to nevadila." Řekla Niki Irilin. "No jo, asi je to pravda." "Asi! Ty jsi nemrtvý!" "JO!" Teď už na sebe křičeli z plných plic. "Nechcu rušít, ale ti lidi se pořád blíží!" Skočila do toho Nikita při malé pauzičce na nádech. "To je mi jedno! Tohle nepodstatnější, to je hrůza!" Najednou usnula. Nikita se zaraženě obrátila na Einaradina. "Rychle vypadnem, tohle je lepší, za chvilku se probere." "Vypadá rozumně, poď následuj mě." Zavelela Iri a ukázala tajnou chodbu skrytou v podlaze.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama