29. Iri a Nikita

22. června 2009 v 20:45 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Nikita stála jako přikovaná. Irilin? Opravdu Ta Irilin? Měla by mít zlost, ale na tohle ubohé stvoření nešlo nenávidět, nebylo jí jak ublížit… A pak tu byl ten druhý pocit, láska k sestře, o které jen slyšela…

Než si to stačila urovnat Irilin zmizela. "Neeeeee!" "Co si sakra myslíte! Že všeci ode mě můžou jen tak mizet!" Nikita zlostně přecházela sem a tam a dupala. Její zlost se ještě vystupňovala, když ji začala pálit ruka. Otevřela dlaň a chtěla ji zchladit ve vodě, ale co to? Lístek! Honem zavřela dlaň a začala Iri přivolávat. "Že by mě štěstí neopustilo?" Obláček energie pomalu se formující do postavy se vrátil. "Co to bylo? Ty? Einaradin?" Divila se Iri. "Jo já sem tě znovu přivedla, chtěla sem si promluvit!" "Ne to ne, byl tam Einaradin a já? A ještě někdo." "Einaradin tě zavolal?" "To je jedno, asi se mi to zdálo."

"O čem chceš mluvit? Mluv s někým jiným, já musím jít." "Kruci! Nikam nepujdeš stejně nemáš kam! Buď se mnou, vždyť jsme sestry!" "Nemám sestru." Řekla Iri tónem, který vysvětluje malému dítěti nerovnosti světa." "Máš, Mě!" Nedala se odbýt Nikita, "vzpomínáš si na rodinu?" "Rodinu?" U ostrova ji vytáhli na břeh a tam se začala učit, učitelé a spolužáci, oni říkali, že budou její rodina. "Ne." Odsekla Nikita a vytáhla velmi pomačkanou fotku ženy, mže s dítěte. "To jsem já…" Irilinin hlas se změnil, vzpomínky, jež byli roky zapomenuté, se vynořily a zaplnily kousek prázdna. "Jaks k ní přišla?" "Říkám jsem tvoje nevlastní sestra." A Nikita vyslala k Iriliné mysli útržky ze svých vzpomínek. "Škoda, že jsme se nepoznaly dřív, v lepším čase." Zase ta snaha o úsměv. "…A co..?" Nikita zakroutila hlavou, poznala narážku na matku. "Ale pořád je čas! Jak sem říkala, můžeme si pomoct! Navzájem! Prosím, stejně… stejně nemáš kam jít! Budeme mít jedna druhou!"

Irilin se dala na cesty s nulitou, zaplnila aspoň trochu svojí prázdnoty a Nikita jí dodávala svou kuráž a naději. Nikita byla taky šťastná, konečně má rodinu.
Po cestách narážely na spoustu lidí, míst a měst, Iri splynula s okolím, ale Nikitu začalo štvát mluvit do vzduchu.
"Co kdyby ses °vtělila°do nějakého zvířátka?" "Ani omylem!" "Proč ne? Bylo by to praktičtější? A navíc by byla menší šance, že tě někdo objeví? Teda nevím, proč se toho bojíš…" "To je moje věc a do zvířete nemůžu! Už jsi někdy viděla v jednom těle dvě duše!" "Ne, proto to můžem zkusit." Po dlouhém srdceryvném přesvědčování Iri svolila.
V pralese, kterým procházely, narazily na zbloudilou bagíru a Irilin ji začala přesvědčovat, jestli by jí nepůjčila tělo. Po dvou hodinách přesvědčování se Nikita naštvala. "Pokud budem čekat dalších 5min než se tady s milostivou kočkou dohodnete, naštvu se a z té kočky duši vymlátím a tebe tam pak nacpu, ať se ti to libý nebo ne!
Toto opatření se později zalíbilo i Iri.

I když se obě pracně snažily, bylo jasné, že tématu Einaradin se nemohou vyhýbat napořád. Začala Nikita a Irilin se divila, že ho zná. Ovšem když skončila z vypravováním Irilin se zase jen soucitně usmála. "Je to hezký příběh a je mi líto, že tvůj Einaradin zmizel, pomůžu ti ho najít." "Byl to i tvůj!" "Ne, kdepak. Já jednoho Einaradina milovala, ale ten umřel a žádný jiný už není a nikdy nebude." Dlouho se Nikita snažila Iri přesvědčit, ale ta neustoupila. I když se jí postupem času vrátila bojovnost, odvaha a touha pomáhat. Nikdy neuznala, že muž co se vydává za Einaradina je ten její. Ale Nulitu podporovala v její lásce a radovala se s ní.

………………………………………………………………………………………………….
(Kdesi v Tanarisu v hospůdce) Nikita sedí u stolu nad džbánkem piva, Iri v kočičím těle sedi vedle ní. Za dobu co byly spolu, si rozvinuly telepatickou řeč, která se prokázala hodně užitečná. A její výhodnost se ještě zvýšila po tom co Iri zabezpečila hodně ochranými kouzli jejich Energie a Myšlenky. (Energie=nikdo, NIKDO (pokud se nikdo nechce aby byl nikdo můžu nikoho zrušit…:P nepoznal, že bagíra-irilin, je jen bagíra).
"Tohle je trochu potupné." "Máš smůlu, buď ráda, že sem tě nemusela přivázat venku." Irilin se srdečně zasmála. "Nežertuj." "Moc lidí tu není co?" "Ne, ale hele někdo nový přichází, nelíbyl by se ti?" "No tak Iri… To je Einaradin!" Irilin se na něj podívala, v tu chvíly se jí před očima promítli obrazy, které ji nedávali smysl. Poničené město, plameny, voda... nemohla si vzpomenout.
"Einaradine!" Nikita málem převrátila židly a vrhla se k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama