close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

27. Co jsi zač?

13. června 2009 v 23:39 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
………………………………………………………………………………………………
Tu ji napadlo, že by si z té energie mohla načerpat sílu k obnově vlastní. Začala kouzlit, přitom potichu šeptala slovíčka, jimiž lákala energii - věděla že je to zbytečné, ale to víte nuda a bezmocnost... "Pojď, no ták." "Ještě kousek, budeš moje."

"Já?" Znělo to tak vzdáleně a vysíleně. Nikita se polekala, nervózně se rozhlížela napravo i nalevo, ale nic neviděla… "Zdálo se mi to," usoudila… .Energie už byla skoro na dotek, když se její povaha změnila, předtím rozprostřená, slabá koncentrace energie se vytratila z prostoru do bodů, kde se její koncentrace podstatně zvýšila. Už to bylo vidět i pouhým okem - kolem lístků vyzařovala husté světlo. Tato změna porušila Nikitinu koncentraci a energie jí málem zmizela. Naštěstí se už naučila zachovat chladnou hlavu i v překvapivějších situacích. "Vypadá to, že mi to usnadňuješ." Pronesla s úsměvem do vzduchu. Pomalu vkročila do vody směrem k plavoucí zásobě energie. Bylo to až moc jednoduché. První lístek už byl na dosah, nabrala ho a vstřebávala energii.

Pomalu se uvolňovala, jenže najednou energie zaútočila. Potlačila její a snažila se zajmout jejím tělo. Nikita se vyděsila, takovou sílu a reakci nečekala! Posledními silami cizí energii vytlačila, přerušila veškeré snahy o ni a utekla z vody těžce oddychujíc. K její smůle se to nevytratilo. Nikita bojovala s nutkáním utéct, ale chtělo zistit co to je. "Co si sakra myslíš! Co si! No! Mě nedostaneš!"

Jeden lístek se zvedl z hladiny a letěl k Nikitě. Nemohla se hnout, jen vyděšeně sledovala blížící se objekt. Přistál jí ladně v dlani - sama nevěděla, proč ji nastavila. Z lístku jí do těla pronikl kousek energie, ale bylo to jiné než předtím. Energie navázala spojení. Niki začala vnímat nejasné vzpomínky. "O co se snažíš!" Zoufala si v duchu. "Já?" Ozval se hlásek v její hlavě. "Jo ty co jsi?" "Já, já jsem…Nejsem." Myšlení energie bylo hodně pomalé a nejasné. "Cože?" "Nejsem nic." "Něco jsi? Nech mě to pochopit!" "Není těžké chápat, byla jsem a teď nejsem." Aspoň něco, čeho se mohla Nikita chytit. "Co, kdo jsi byla?" "Bytost jako ty, ale teď připravena o život i smrt." "Co se stalo?"

Zabraná do komunikace si nevšimla, jak se všechny listy spojily a po hladině k ní došla postava ženy, natáhla ruku a vzala Nikitě z dlaně poslední lístek. Dotyk - pohlazení větru, který přetrhl spojení. "To je dlouhý příběh a já… já půjdu." Poslední co Nulitě doznívalo v hlavě. "Nechoď! Pojď se mnou!" Postava se zarazila a dívala se na Nikitu. "Jaký by to mělo význam?" Při těch slovech si Nikita všimla na její tváři něčeho, co připomínalo smutný úsměv. "Třeba ti pomůžu!" Nikita neznala důvod, proč by měla zůstávat s tou °osobou°, ale něco jí říkalo, ať to udělá.


"A jak ti říkali?" "Irilin…"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama