Einaradinova tvorba pro stíny temnot
Einaradin, lovec měsíce. Jeden z prvních mocnějších členů společenství Stínů Temnot.
Jeho život započal v malé vesničce na ostrově Teldrasil, který je vlastně velkým pařezem. Po pár desítek let žil své dětství a nabíral zkušenosti. Učil se plížení, stopování kořisti a střelbu z luku. Velice brzy se setkal s Irilin, Druidkou, s ní pak pokračoval po cestě až do své smrti. V šedesátém roce svého bytí se rozhodl Teldrasil opustit, jelikož pro něj nezkrýval už žádná tajemství, a vydal se do západních království.

Po dlouhé cestě přes moře konečně dorazil do malého městečka Menethil Harbor, odkud se vydal na dlouhou cestu do westfallu. Jeho cesta nejdříve vedla skrze bažiny Wetlands, kolem obrovského jezera Loch Modan až do Dun Moroght, kde se setkal se svým prvním společníkem Snížkem.

Poté poprvé vkročil do Trpasličího města Ironforge a odtamtud metrem do Stormwindu, poslední bašty Lidské rasy. Zde nabral sil na poslední pochod do Westfallu.
Odtamtud později postupoval dál a odhaloval taje Západních Království
Poté co Einaradin dosáhl dvoustého roku, začal toužit více po společnosti a po rodině. Jeho stálá společnice Irilin se mu již dlouhou chvíli líbila a poslední dobou se cítil do ní zamilovaný. Proto se rozhodl ji požádat o ruku a ona přikývla.

Ovšem jeho štěstí netrvalo dlouho a poté co dorazil na Teldrasil, kde se měl setkat s Irilin (řekla že poletí napřed a zakouzlila druidský portál) se dozvěděl zě po ní nejsou žádné stopy. Proto poslal snížka ať se po ní podívá a skutečně ji po pár hodinách našel. Její kouzlo se nevyvedlo a ona přistála ve velkém vodopádu v Darnassus. Einaradin proto neváhal a skočil za ní.
Povedlo se mu dopadnout přímo tam kde ležela, dopadl prudce, ale kromě pár naraženin se mu nic nestalo. Irilin byla zesláblá a vypadala vyčerpaně. Pomohl jí na nohy, ale nebyla odtud cesta zpět, proto se oba rozhodli skočit dolů do velkého moře. Skočili a dopadli do vody. Irilin byly ovšem moc hluboko aby vyplavala, proto zakouzlila portál a najednou byla pryč. Einaradin se nadechl a vyplaval.
Po marném pátrání po jeho ženě skončil Einaradin ve Stranglehormu a seděl pod stromem. Byl ze všeho zklamaný a smutný. Najednou něco uslyšel a ohlédl se. V cestě mu stál mocný orčí válečník v plné zbroji a s taseným mečem . Einaradin neváhal a skočil po něm, ovšem válečník byl rychlejší a jedinnou ranou Einaradinovi Probodl hrdlo. Zasmál se a zmizel ve křoví. Einaradin ležel na zemi a před očima viděl Irilin. Mladou a svěží, okouzlující. Naposledy se usmál a zavřel oči. Jeho tělo ležící v krvi, která mu prýštila z hrdla si potom rozdělili místní mrchožrouti.

Ale to nebyl jeho konec. Byl už mimo své tělo a mimo realitu, kolem něj se točil celý vesmír a světy okolo něj. Padal tímto prázdnem snad dny, tak se mu to zdálo. Až najednou dopadl, na tvrdou zemi. Rána ho ale nebolela. Otočil hlavou a zjistil že leží na kamenné dlažbě před Eluninným chrámem v darnassus. Jeho tělo bylo lehké a jako nové. V hlavě měl úplně čisto a ticho. A z toho ticha k němu promlouval jemný ale mocný ženský hlas:
"Tvé poslání nebylo ukončeno mladý Einaradine. Je toho hodně na práci. Nejdříve najdi Irilin, ona bude tvou silou v tomto světě, z ní budeš čerpat energii pro své dny. Najdi si nového zvířecího společníka Einaradine. Kočku nebo sovu. Tyto jsou zvířaty Elunne tvojí patronky. Nyní tě ale doprovází Velký pavouk smrti. toho vypustíš v krajině, kde si vyvolíš svého nového společníka."
Hlas ustal a Einaradin se zvedl. Nyní již pocítil tíhu svého nového těla . Bylo starší než jeho minulé. I jeho hlas byl hlubší. A v mysli mu padaly myšlenky rychlostí Darnassianského vodopádu. Nejdříve najde Irilin a poví jí co se událo.