20. Zmatená

26. března 2009 v 20:50 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Irilin seděla v domku v Eluniných zahradách a zoufala si. "Co to bylo." "Byl to Einaradin? Proč říká takové věci o Elune." "Mohla by to být pravda?"
Co když je to ještě zkouška víry. Ano. Elune ji zkouší jestli podlehne přízrakům nebo vydrží. Kdyby to byl Einaradin nikam neodejde, protože Eluniny zahrady jsou domovem duší elfů. Zhluboka se nadechla aby se uklidnila, ale ve vzduchu zaznamenala něco špatného. Negativní energii, ale co dělala na tomto místě klidu? Vyšla ven a zamířila do středu lesa, tam klesla na palouček a bezmocně se rozvzlikala.
Kolem ní se začalo zvedat listí a stromy jakoby ožily. "Neplakej Irilin, tohle místo není pro smutek." "V tvém srdci je mnoho nejistoty a duše je plná neklidu. Ptej se jen ptej, na otázky co tě tíží. My duchové staletí ti pomůžeme." Irilin se plaše usmála. "Jak je možné na tomto místě cítit tu zlou energii?" "Špatné, špatné věci se dějí. Do říše.." Nedomluvil, listí okolo se spojilo a na paloučku stála Bohině. "Má paní." Poklekla Irilin. Stromy se stáhli do sebe a všechen hluk kolem utichl. "Duchové mají pravdu, zlé věci se dějí milá Irilin. Zlo se nevyhlo ani tomuto světu." "Jaktože velká bohyně? Co budeme dělat." Zděsila se Irilin. "Lidé přestávají věřit a tím slábne má podpora zatímco ta u strany zla sílý." "Zlo už dokáže proniknout i sem, ale zatím jen nakratičko. Ale bere na sebe tu nejhorší podobu, která lidi uvádí do nejistoty." Řekla smutně. "Pokud máš jakékoli pochybnosti ještě posečkej, přišla jsem sem hlavně proto, že jsem našla toho, kterého tu hledáš. Pokynula rukou a zpoza stromu vystoupil Einaradin. Irilin se smutně zamračila. "Neboj Irilin tohle je ten pravý." usmála se Bohyně. "Einaradine?" "Ano má Irilin." Usmál se a napřáhl se na objetí, ale Irilin ucukla. "Elune tolik otázek, tolik zlého. Nemohu." Elune se usmála. "Vím na co myslíš. Pokud jsi rozhodnuta neváhej a vyslov to." "Co se tu děje, Irilin! Ty jsi na mě zapoměla?" Zvolal zhozeně Einaradin. Irilin se na něj otočila a zadívala se mu hluboko do očí a přes ně do duše. Nalezla tam Einaradina, ale jako by to nebyl on. Možná ho pobyt tady změnil. Řekla si v duchu. "Einaradine," špitla, "Miluji tě, tolik pochybností tížímé srdce, že už nedokážu rozhodnout co je pravda a co iluze." "Navíc, na to jsem přišla cestou. Život je moc krátký na to, abych tu bloudila v těchto zahradách, byť sebekrásnějších." "Omlouvám se ti Elune, že tak brzy opustím tvou pohostinost." "Neboj se Irilin." Řekla bohyně přátelsky. "Věděla jsem že se tu nezdržíš." "Ale Irilin!" Vykřikl znovu Einaradin a chytil ji za ramena. "Tak dlouho jsem tu na tebe čekal!" Irilin ta slova ignorovala a obrátila se zpátky k Elune. "Můžeš mě zbavit trápení a poslat zpátky? Budu ti tam víc užitečná. Nedovolím aby tohle místo bylo narušeno démony! Stanu se kněžkou a budu hlásat tvá slova Velká Elune." Prohlásila Irilin s fanitickým žárem v očích. Elune se zlosně pousmála. "Máš velké srdce, pokud je to tvoje přání. Bude vyslišeno." "Ano to je má paní." Einaradin stál zkroušeně opodál a zoufale namítl "Ale.." "Neboj Einaradine TVÁ Irilin tu zůstane s tebou." Řekla a vyvolala poslavu, stejnou jako Irilin. Stála tam se zavřenýma očima a bez života. Irilin se první zděsila, ale Elune hned uklidňovala. "Neboj se," Rozevřela dlaň v které byl malý průhledný kamínek," toto je kámen duše. Vem si ho a jak budeš připravena stiskni, veme si všechny tvé myšlenky a uschová je. Nic z tebe nezmizí neboj a protože nic nemůže zmizet vložím myšlenky to této duše, jen poslední měsíce schovám hluboko do podvědomí. To by sis přála. A tak tvoje myšlenky budou aky v říši mrtvých a ty můžeš žít jako nový člověk."
Irilin si opatrně vzala kámen a než stačil Einaradin cokoli udělat stiskla a upadla na zem.
Elune mávla rukou a vyvolaná duše se rozplynula, potom vzala kámen Irilin z ruky a podala ho Einaradinovy. Ten byl jako vyměněný, potměšile se zasmál, prohledl si kámen a mrštil s ním o nejbližší kámen, kde se rozpadnul na průhledný prach.
Staleté stromy jen smutně zapraskali a začali z listů sypat schované kapky deště.
Elune se zamračila chytla Irilin a přemístila se k jezeru.
U stromů se zatím voda začala mísit s duševním kamenem a stromi ji vtáhli do sebe. Spousta kouzel přírody je neznámá i elfům a dokonce i bohům a tak ztromy začali upouštět některé lístky, které se na mechovém podrostu začaly seskupovat. "Elune,mě podvedla." Vydechla postava složená z listí. Prohlížela si své ruce a tělo. Jen pouhý stín a listy, které dodávali tvar. Vzdechla a rozsypala se. Její čas ještě příjde.
Mezitím se na břehu jezera začala budit nová Irilin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Brettsoype Brettsoype | E-mail | Web | 21. března 2017 v 4:29 | Reagovat

wh0cd634394 <a href=http://costofviagra2017.com/>cost of viagra</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama