17. Na pláži

22. března 2009 v 0:47 | Irilin a Einaradin na střídačku |  Příběhy: Střípky naděje
Einaradin sedí na balkóně v polstrovaném křesle a zamyšleně zírá na moře.
Z přemýšlení ho vyruší tiché ťukání na dveře. Nikita.
Einaradin ji vyzval aby vstoupila.
"Ahoj."
"Ahoj" nepřítomně zamumle Einaradin.
"Omlouvám se že ruším, ale víš, už je to dlouho co tu čekáme a Irilin se stále neukázala. Promin nechci ti kazit naděje, ale možná.. možná by jsme se měli vydat jinam."
"Možná .... ale co když je už někde blízko ? Počkejme ještě chvíli." Odbyl ji Einaradin.
"Dobře" sklopila zrak." "Ale co když se tu neukáže? Jak dlouho chceš ještě čekat?"
Einaradin se na Nikitu tázavě podíval. "Spěcháš někam?"
Nikita uhnula pohledem. "Vlastně ne." "Jen už nevím co tady dělat. Pořád na jednom místě! Nudím se, chci jít, poznávat nové. Prostě něco dělat!"
"Sama jsi mě sem dovedla, protože jsi říkala, že tu má dojít a já ti věřil. Jak ti můžu věřit teď, když chceš najednou rychle zmizet?"
"Ale, čekáme tu už věčnost. Nechci zmizet, chci jít jen dál. když je dlouhá cesta bez konce, nesmíš stát a vyhlížet ho. Musíš jít dál!"
"Šel jsem za tebou, protože jsi mě vedla k irilin, ale kde je? Kam půjdem. Za jiným cílem nemám důvod s tebou cestovat."
"Cože? Však půjdem dál za tvým cílem. Zkusíme ji najít, ale jinde... A ty! Ty bys mě teď jen tak opustil?! Víš, že i mým cílem je najít Irilin. A navíc mě stejně potřebuješ." Rozkřikla se Nikita zoufale.
Einaradinovi se to vůbec nelíbilo. Nikitě nemohl věři. A navíc cítil, že čím více je s ní tak irilin... mizí. Nemůže ji přece jen tak ztratit. Ale... " No dobře ať je po tvém." rezignoval nakonec.
Nikita se usmála. Konečně odejdou z tohoto místa a naděje, že potkají Irilin se zmenší. Bude mít Einaradina pro sebe!
Einaradinovi se její záhadný úsměv vůbec nelíbil. Určitě má nějaký plán. Něco, co mu tají.
Ale následoval ji do domu, aby si sbalil své věci.
Nikita byla sbalená raz dva a přichystaná na cestu. Vyběhla z pokoje překypující energií a zastavila se až na molu, kde si sedla, opřela se o ruky a zaklonila hlavu. Slunce ji příjemně zahřívalo a ona čekala.
Einaradin si smutně balil jednotlivé věci. Každý krok špatným směrem snižuje jeho naději, že potká irilin. Ale jakmile dobalil, vyrazil ven za Nikitou.
Nikita se srdečně usmála, když ho uviděla smutně přicházet. "No tak, hlavu vzhůru. Určitě ji najdem, ale to že tu budem sedět a čekat... Je jen malá pravděpodobnost, že za námi příjde sama. Musíme mi za ní." Bylo jí ho líto, ale musí mu trošku otevřít oči, na světě není jen ta jeho Irilin.
Einaradin se pousmál Nikitině snaze dodat mu naději. Ale jinak nepromluvil. Došel k ní a čekal na další krok.
"Sbaleno?"
"Jo všechno mám."
"Takže," Začala Nikita organizovat," buď můžem na Orgimar nebo do pouštního města nebo Přístav Booty Bay? Kde chceš začít nové pátrání?"
Einaradin si vzpomněl na Irilin v jejich pokojíku ve městě Booty Bay. "Booty Bay." Řekl pohotově.
"Tak dobře." "Máš rád sluníčko?"
Einaradin se na Nikitu podíval. Nechápal její důvod ptát se ho na počasí. "Pokud tím myslíš jestli se mi líbí počasí v Booty Bay tak ano. Navíc z tama mám pár hezkých vzpomínek."
"Ne ptám se jestli máš rád slunce a teplo.. popřípadě vodu?" Zakroutila hlavou.
"Dá se to tak říct, i když s tou vodou jen tak lehce."
"To je dobře! Kousek odtud je kráásná pláž, Jdu se opalovat a koupat, můžeš se připojit." Mrkla na něj uličnicky.
"Hmm." zabručel Einaradin, zase skrytý v myšlenkách
"No co" Loď jede až za půl dne... Fůra času." Zasmála se
" Tak dobře." přisvědčil s úsměvem.
Nikita se po tváři rozlil srdečný úsměv. Chytla věci a utíkala na pláž, kde vše shodila do měkkého písku, svlékla ze sebe oblečení a pak vklouzla do chladné vody jen ve zpodním prádle. "Jdeš?"
" Jojo" Einaradin se rozeběhl na místo, kde Nikita nechala věci, vyslékl se a dobrodil se k Nikitě.
Nikita se smála a povzbuzovala ho. Zničeho nic ztuhla s pohledem upřeným za pláž. V tváři se jí mihl hněv, zoufalství a smutek.
Einaradin se na Nikitu usmíval, ale jakmile si všiml jejího výrazu zaplavil ho zmatek.
Nikita ji uviděla, vzadu na pláži, skrčená postava pod stromy. Odpočívala, nebo čekala, ale určitě to byla ona! Říkal jí to zkrytý smysl. Co bude dělat! Jít za ní nebo zmizet?
,,Copak se děje ? Něco není v pořádku?" Opatrně se jí zeptal.
"Ne všechno je v pořádku." Rychle se usmála a odvrátila pohled od pláže. Jen je tu nějaký studený proud. Je mi zněj ztrašná zima! Ale můžem jít na druhou pláž?."
"Dobře, dobře, ty jsi tu šéf." Řekl ironicky Einaradin, ale usmál se tomu.
Nikita plavala k pláži obloukem, tak aby postava byla schovaná za stromy. Ani se neoblékla, posbírala věci a už byla kus cesty k druhé pláži. Daleko od možných komplikací, které by narušily její snahu o Einaradina.
Einaradin se divil tomu, jak Nikita pořád pospíchá. "Dneska je nějaká divná." Řekl si pro sebe a šel za ní.
Druhá pláž byla daleko od té první, ale stejně se Nikita nervozně rozhlížela a přemýšlela co dělat. Einaradin viděl, jak se Nikita trápí a chtěl jí pomoct. Přišel k ní teda blíž a zeptal se. "Děje se něco Nikito? Chováš se dneska podivně."
"Ne vše je v pořádku." Odpověděla Nikita nepřesvědčivě, i její usměv byl velmi nucený.
Einaradin si toho všiml, ale nechtěl být dotěrný, tak mlčel. Sám pro sebe si ale řekl : Ty ženský....
Nikita musela všechno promyslet tak, aby se s Irilin nesetkali. Budou muset vzít i jinší loď. Ach- bude to těžké, ale já ho nenechám odejít s ní a nenechám se zase odkopnout. Teď budu mít já víc než ona! A ona bude litovat!!!!
Einaradin se v Undercity naučil od čarodějů zajímavou schopnost. Telepatii. Viděl do Nikitiny mysli, ale byly tam jen záblesky nebo pocity, nic určitého. Pohlédl do ní i tentokrát a viděl zmatek jako nikdy předtím. Něco se děje řekl si pro sebe. Musím jí stát jako opora.
"Einaradine?"
"No ?" Einaradin se instinktivně otočil k Nikitě.
"Až ji najdeš zapomeneš na mě?" Zptala se smutně na to co ji trápilo.
Einaradin zesmutněl. Nechtěl ji nijak zklamat ani urazit. Zároveň ale nemohl najít odpověď v sobě samém. "Myslím, že ne." Řekl nakonec. To co jsme prožili ke mně patří.
"Ale já zmizím že?"
Einaradin nedokázal odpovídat na Nikitiné otázky. Vyvolávalo to v něm velký smutek. Snad k Nikitě něco cítí ,co ví. Nedokázal si nic vybavit. byl celý zmatený.
Nepotřebovala víc vědět, nesmí Irilin potkat. Musí od ní Einaradina držet tak dlouho, dokud ho nezíská pro sebe. A pna se naučila mít vždy to co chce! "Netrap se." Neměla jsem se ptát. Aspoň si užijem to moře, je nádherné." Řekla zase s obvyklým úsměvem. "Vylovíš mi tamtu mušli?"
Einaradina to překvapilo a zároveň se mu ulevilo, že nemusí odpovídat. Potopil se pod hladinu a vylovil velkou mušli ze dna. Vyzvedl ji na hladinu a všiml si, že se v ní něco leskne. "A hele perla." Vytáhl ji a podal Nikitě.
"Juuu, děkuju usmála se a zastrčila si ji do váčku u pasu. Až se dostaneme do města nechám si z ní udělat... Co bys doporučil? Náušnici nebo prstánek?"
"Naušnice máš hezké ale prstýnek žádný" Usmál se einaradin
"Tak dobře." Zasmála se a cákla po něm vodu.
Einaradin cákanec opětoval a od srdce se zasmál.
"No toto!" Nikita se potopila, pod vodou chytla Einaradina za nohu a zatáhla. Pak rychle plavala k mělčině, aby jí to nemohl vrátit.
Einaradin plaval za ní.
Vyškrábala se na písek, tam se natáhla a vstřebávala teplo a sluníčko.
Einaradin si lehl vedle ní a prohlížel si ji. Je rozhodně moc krásná, uvědomil si po chvíli. Při té myšlence mu trošku zrudnuly tváře. Doufal, že si toho Nikita nevšimne.
Měla zavřené oči, bylo jí krásně a když ucítila Einaradinův pohled byla naprosto spokojená. Všechno to příjemné jí dodalo pocit bezpečí a ona usnula.
Einaradin po chvíli uslyšel, jak pravidelně oddychuje. Spí, pousmál se. Lehl si k ní trošku blíž a taky usnul.
Spali dlouho, když Nikita otevřela oči slunce už zapadalo za moře, vzduch se ochladil. Einaradin spal vedle ní. Sedla si a protáhla se, jenže hned ji rozpálila pokožka. "Au, na slunci už nesmím usnout." Zamračila se. Trochu si tělo ochladila vodou a pak z váčku vytáhla léčíčí mastičku a potřela se. Chvilku to na střídačku pálilo a štípalo, až to chvílemi málem nevydržela. Nakonec ale mastička přinesla vytouženou úlevu. Oblékla se a rozhlédla se kolem. Uviděla na obzoru připlouvat loď, ale pře stromy nevyiděla do přístavu nebo na molo, tak nemohla říct jestli tam ona čeká. "Einaradine, prosím spi a nebuď se."
Ei poslušně spal a nebudil se.
Jak se loď přibližovala pořád blíž a blíž Nikita znervózněla.
Dlouhé minuty Nikitě zkončily když loď zmizela ze zorného poke za stromy. Oddychla si.
Einaradin otevřel oči a podíval se na Nikitu. Jakmile ji uviděl pocítil příjemný pocit uvnitř. Možná že nakonec nebude to cestování s ní tak špatné. Pousmál se :) Sednul si a díval se na ni. Najednou pocítil šimrání na své kůži a podíval se na ruku. Byla celá spálená od slunečních paprsků. Einaradin se zamračil a pošeptal pár slov v dávno mrtvém jazyce. Spálená místa na kůže začala modře světélkovat a po chvíli nebylo po spáleninách ani stopy. Potom se podíval zase na Nikitu.
Která se instinktivně otočila a usmála se. "Ale kdopak se to probudil."
Einaradin se jí zadíval do očí. Jakmile se jejich zrak spojil, Einaradin zase pocítil to podivné příjemné šimrání. A už mu nechtěl bránit. Ale musel sklonit zrak, protože se jí nevydržel dívat tak hluboko do očí.
Pousmál se a podíval se na její kůžy, kde měla vypálená červené fleky od slunce. Zase zašeptal pár slov a po chvíli fleky zmizely.
"Děkuji."
"Nemáš za co." Řekl Einaradin a lehl si zase na písek.
"Už se ochladilo."
Einaradin se ošil. "Opravdu, dokud jsi to neřekla, ani jsem si nevšiml."
"Juj." Zakručelo jí v bříše. "Máš něco na zub?"
Einaradin se na ni lišácky pousmál, něco zamumlal a napřáhl rukou k moři. Po chvíli mu z konečků prstů vyletěla ohnivá koule a zamířila do vody. Při styku ohně a vody, voda zašuměla a vypařila se. Einaradin potom mávl rukou a z místa dopadu vyletěly dvě ryby. Doplachtily před Einaradina a on je dalším gestem podpálil. Chvíli se pekly a potom plamen zhasl a ryby dopadly Einaradinovy do rukou. Jednu z nich nabídl Nikitě.
"Díky." Zasmála se. "A... Nemusíš se tak předvádět, taky umím par kousků, ale proč si věci zbytečně usnadňovat."
Einaradin sklopil zrak a trochu se zastyděl nad svojí snahou zapůsobit na Nikitu. Zároveň byl překvapen její reakcí.
"Ale je to hezké." Konejšivě se usmála.
Einaradin se taky usmál a zakousl se do ryby.
Nikita si párkrát uždibla a pak rybu odložila.
Já myslel, že máš hlad podivil se Einaradin nad Nikitiným počínáním.
"Šak jsem se najedla." Mrkla na něj.
Einaradin zíral na Nikitu a uvědomil si, že veškerá snaha najít Irilin ho opouští.
Nikita si všimla zájmu a usmála se jak nejkouzelněji dovedla.
Jakmile Einaradin uviděl její úsměv, celý zčervenal. nedokázal mu vzdorovat a jen vnímal jeho kouzlo. "Je to nádhera."
"Ano, to je." Řekl Einaradin, ale myslel tím spíš ji než okolí."
Nikita se zadívala na obzor a uviděla odjíždět loď.
Einaradin sledoval objekt jejího zájmu dokud nezmizel za obzorem a nenechal čisté moře.
"Asi nám ujela." zasmála se.
" Asi ano." Einaradin se zasmál taky a zamával lodi. "Však pojedou další." Usmál se a obrátil se zpět k Nikitě.
"Ano pojedou další."
Einaradin položil svoji ruku na Nikitinu. "Možná zítra, možná někdy jindy." Dodal a usmál se.
Nikita se usmála. Dosáhla toho, chce být s ní a Irilin se zatím vytratí.
"Přespíme tady?"
" Klidně, není zase taková zima."
"Co ohníček, rozděláme nebo nocujem bez něj?"
"Jak by sis přála ty." Řekl Einaradin.
"Zimu přežiju aspon nám nebude nic rušit výhled na hvězdy."
"Souhlasím."
Nikita si lehla vedle něj. Dnes byl její výtězný den. "Hvězdy jsou dnes krásné."
"Nádherně září." Vydech Einaradin.
Nikita položila svou ruku na jeho.
Einaradin se pousmál.
Ona se k němu naklonila. "Jsem ráda, že jsi tu ty se mnou."
Einaradin pocítil příjemné pošimrání a těle. Naklonil se k ní . "Já taky."
Nikita se o něj opřela a zavřela oči. "Opravdu nádhera."
Einaradin si vychutnával přívaly pocitů, které považoval za mrtvé a ztracené. O tomto se mu ani nesnilo. Ráno tuto osobu neměl v oblibě a teď je možné, že se zamiloval. Ale bylo mu to jedno, hlavně že je sní.
Měsíc plul po nebi, až zapadl za hladinu. Nikita jen potichu vstřebávala atmosféru.
Einaradin se ještě o kousek blíž přitulil a jemně Nikitu políbil na krk zatímco ona sledovala hvězdy
Zavrněla a mírně zaklonila hlavu a nastavila rty.
Einaradin spojil své rty s jejímy a nestačil ani vnímat vše co se v něm odehrávalo.
Nikita byla Tak šťastná, jako nikdy v životě.
Nakonec si usnuli v náručí.
A v noci se jim zdály krásné sny o tom druhém.
j
The and
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama