Po opětovné ztrátě Einaradina ztratila Irilin pro co žít. Bloudila světem a obklopila se smutkem. Zmizela... Dlouhou dobu o ní nikdo nevěděl, občas se někde mihla jako stín a rozvířila vzpomínky některých, ale pomalu se zapomýnalo.
Irilin si přála samotu, chtěla být jen sama se svým žalem, ale když v zapadlém hostinci vyslechla příběh. Příběh o udatném Elfovy, který vede ostatní do boje s nepřáteli, je první co útočí, všechny bitvy vyhrává a jeho zbroj se leskne slávou. O druidovy, který se dokáže proměnit v ptáka a létat po obloze, žádné kouzlo lesa mu není utajeno a lidé houznávají a obdivují. O něm, kterému ležela v náručí, když vyslechla tu strašnou zprávu. O Elfkamovy, kterého lidé podporují a prosí aby se ujal vedení jejích lidí, když ona je pryč.
Zatnula zuby a hrděse postavila. "Ne, takový nebude zbytek života!" Najít Elfkama nebylo těžké, jen málo lidí o něm neslyšelo. Zrovna se chystal na velkou výpravu do hradu obleženém přízraky a temnými čaroději doprovodu dalších 9 lidí. Přišla na to místo a postavila se nedaleko, Elfkam jako by ucítil její pohled se zprudka narovnal a pohlédl na ni. Poznal ji okamžitě a bylo na něm znát velké překvapení, náznak spokojenosti, ale i smutek. Dlouho na sebe mlčky hleděli, ona s prosbou a on s porozuměním. "Co mám dělat? Jak překonat ten ztrašný smutek a žít dál?" "Musíš si věřit," usmál se, "On by nechtěl aby ses tak trápila, neboj, když budeš potřebovat pomůžu ti:)".
Pak se dlouho Elfkama vyptávala jak se může zlepšit ve vedení lidí, kde se naučí nové taje přírody, kam jít, co dělat.... Byl to dlouhý rozhovor plný rad učitele žákovy, později kamaráda kamarádce. Irilin Elfkama začala obdivovat a vydala se v jeho stopách s touhou jednou se mu vyrovnat.
Začalo nové přátelství se základem nejhlubší důvěry. Ale ani to nemělo trvat věčně. Elfkam začal cestovat a zjišťovat věci za zády Irilin, ale pro její dobro. Věděl, že by ji jeho snaha otevřela rány na duši a pokud najde řešení, bude Irilin opět šťastnější...