close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

15. Cíl v nedohlednu

9. března 2009 v 15:06 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Z Undercity si zaplatily cestu vzducholodí do Ogrimaru. Tahle dopravní trasa byla velice výtaným zjednodušením cesty z jedné části kotinentu na druhý kontinent. Cesta byla dlouhá a vypadalo to, že v předchozím rozhovoru si řekli vše.
Nikita by ráda věděla ještě pár podrobností, ale Einaradin byl zasmušilý a mlčenlivý. A ještě nedůvěřivý. Jak získat jeho důvěru? "Ei, ty ji máš rád?" Neragoval. "Haloo? Chceš ji přetáhnout na tuhle ztranu?" "Co kdybychom si ujasnili pravidla? Když ty chceš moje informace a já tvoje znalosti potřebujem se navzájem. Takže ty si hleď svýho a já to udělám velmi rád také. A až příjde naše chvíle prospějem si a pak už se neuvidíme."
Dořekl a odešel dovnitř lodi. Nikita se mu nelíbyla a nevěřil jí. Byla zlá, zákeřná a vychtralá, ale on nad ní zvítězí. Také moc srká nos tam kam nemá a její příběhy jsou stejně falešné jak ona. Možná, kdyby ji dokázal přesvědčit, aby ho naučila jazyk, tak.. Ale to ona neudělá.
Dalších pár dní spolu nemluvili. Einaradin vzpomínal a přemýšlel a Nikita chystala další kouzlo proti Irilin a potom i proti Einaradinovy. Když měla vše připravené, vyšla ven a stoupla si na příď vzducholodi. Pod ní ubíhali lesy, pole, moře.. Proč vlastně cestuje s tím elfem? O irilin základní informace má a našla by ji stejně jako předtím, bez pomoci. Ale vnitřní hlas jí říkal, že jí Einaradin může být prospěšný a tak se ho bude držet.
Einaradin vyšel ven před večerem, zrovna letěli nad pralesem a zapadající slunce mu dodávalo nádech kouzelna. "Je to krása." Ozvalo se nad ním. Nikita ležela na stříšce od schodů a odpočívala. Einaradin jen mlčky přikývl. Ano, prales, místo tolika vzpomínek, tolika zážitků. Tady byl s Irilin nejdéle a nejradši. A tady umřel..
Byl tak pohroužený do svých myšlenek, že sebou cukl, když mu Nikita položila ruku na rameno. S odporem se na ni podíval, ale ona se na něj usmál, tak jak to kdysi dělala Irilin. Odvrátil se, aby nevyděla, jak mu zvlhly oči. "Tady jsem ji poprvé potkala." Špitla Nikita. "Ještě jako nezkušená bojovnice jsem se schovávala, protože bych neobstála proti nikomu. Ale ona mě stejně našla, myslela jsem, že je se mnou konec. Jenže ona se usmála a posunkem ruky mi nabídla pomoc. Potom mě bezpečně dovedla do města a rozloučila se." Ani odborník by nepochyboval o pravdivosti věty. Nikita ji proložila potřebnou dávkou emocí a při vykládání měla vzdálený úsměv. Zabralo to. Einaradin se také pousmál. "Ano, to je celá Irilin. Pomůže všem a nedívá se na strany." "Proč jste teda nepřešli spolu, když ji máš tak rád?" "Některé věci se nadají zvrátit." Řekl Einaradin smutně. "Přeji vám aby jste se zase dali dohromady." Odpověděla Nikita srdečně, ale její duše se svírala odporem.
Od té doby se pomalu začali zpřátelovat. Povídali si a poznávali se. Při přestupování v pralesním městě na druhou vzducholoď, už jí Einaradin automaticky pomohl dolů. Cesta jim teď ubýhala rychleji a Einaradin začal víc mluvit o Irilin, což Nikitu štvalo. Pořád slyší od každého jen o Irilin, proč nemá rád nikdo ji? Začala žárlit, ale navenek nic nedala znát, vyptávala se a smála se. V Ogrimaru hlavním městě vysedli, dál už museli po svých a tak se dali na cestu přes savanu. Na cestě tu potkávali hodně bojovníků a občas se dali s některým na chvilku do řeči.
Už to bylo několik týdnů co se vydali na cestu a Einaradin se začal v hospůdkách po cestě na Irilin vyptávat. A po dalším naléhání od Nikity jí pověděl celý jejich příběh. Po jeho vyslechnutí v Nikitě začala soupeřit nerozhodnost. Irilin také neměla lehký život, ale bojovala. A, i když si to nechtěla přiznat, ona nemohla za její neštěstí. Nikita mlčela, Einaradina trochu znepokojila její změněná nálada a snažil se dozvědět co se děje. "Omlouvám se něco mi to připomělo." Řekla Nikita sklesle. Nevěděla co si počít. Má pokračovat ve svojí cestě nebo ne? Bude, rozhodla se. Ale ne pro svůj cíl, ale pro ten jeho. Svou nenávist pohřbila do zrnek písku, která od sebe odfoukla.
Teď se může stát kamarádkou Einaradina.
Další dny utekly a oni se dotrmáceli do města Ratchet, nebo spíš to byla vesnička. Sedli si do hospůdky a po namáhavé cestě si odpočinuli a posilnili se. Teď už jen jedna cesta, bez měst, zastávek, která vede do pouště a tam budou pokračovat. Einaradin bude hledat své štěstí u Irilin. A nikita se bude snažit jim pomoct ke štěstí a udržet své přátelství....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama