Tento článek byl původně napsán pro blok www.stinytemnot.blok.cz (http://stinytemnot.blog.cz/0809/einaradin-a-irilin)
Irilin:
Irilin vyšla na jednu z velkých písečných dun pouště Tanaris. Krajina byla zalita měsíčním světlem, až oči přecházely a rozlehlé pláně s velkým kotoučem měsíce se zdály jako z jiného světa. Dlouho Irilin truchlila pro Einaradina a vylévala svůj žal hvězdám a poušti, až všechny slzy vypill písek a žal vysušilo slunce, zůslala prázdnota. Pak teprve k ní sestoupila samotná bohyně Elune, pozvedla ji ze zatracení a prázdnotu nahradila velkým posláním, zbytek pocitů vyplnila odhodláním, přátelstvím a štědrostí. Tak se Irilin po dlouhých letech v osamění vrátila na Teldrasill, místo začátku.. Začala kolem sebe shromažďovat mocné bojovníky aliance při tvorbě silnější guildy. Nudu, která panovala mezi některými členy zaháněla pořádáním turnajů a zábav. V čase, kdy turnaje ani zábavy nebyly a kdy guilda nepotřebovala schopnou ruku pátrala po své sestře, kterou jí odhalila Elune. Pří pátrání narazila na méno, které ji zasáhlo jako ostrý šíp, Einaradin. Od té chvíle sedávala v každé hospůdce a kterou narazila a zahalena kápí, s nastraženýma ušima dychtivě čekala správy.. Až jednou zaslechla rozhovor dvou mužů: "Byl to opravdu on nespletl jsis ho?" "Ha! Temného lovce ani tu jeho kočku z říše mrtvých jsem si splést nemohl, byl to on co mě zbavil toho hejna harpií na statku" "Kdo to vůbec je a kde se tu vzal?" "Lidé mu dávají různá jména, ale on si říká Einaradin, bloudí po světě a někoho hledá." To Irilin stačilo aby ho začala hledat, běhala po městech nechávala vzkazy kde se dalo a pátrala co jí síly stačily...
Irilin vyšla na jednu z velkých písečných dun pouště Tanaris. Krajina byla zalita měsíčním světlem, až oči přecházely a rozlehlé pláně s velkým kotoučem měsíce se zdály jako z jiného světa. Dlouho Irilin truchlila pro Einaradina a vylévala svůj žal hvězdám a poušti, až všechny slzy vypill písek a žal vysušilo slunce, zůslala prázdnota. Pak teprve k ní sestoupila samotná bohyně Elune, pozvedla ji ze zatracení a prázdnotu nahradila velkým posláním, zbytek pocitů vyplnila odhodláním, přátelstvím a štědrostí. Tak se Irilin po dlouhých letech v osamění vrátila na Teldrasill, místo začátku.. Začala kolem sebe shromažďovat mocné bojovníky aliance při tvorbě silnější guildy. Nudu, která panovala mezi některými členy zaháněla pořádáním turnajů a zábav. V čase, kdy turnaje ani zábavy nebyly a kdy guilda nepotřebovala schopnou ruku pátrala po své sestře, kterou jí odhalila Elune. Pří pátrání narazila na méno, které ji zasáhlo jako ostrý šíp, Einaradin. Od té chvíle sedávala v každé hospůdce a kterou narazila a zahalena kápí, s nastraženýma ušima dychtivě čekala správy.. Až jednou zaslechla rozhovor dvou mužů: "Byl to opravdu on nespletl jsis ho?" "Ha! Temného lovce ani tu jeho kočku z říše mrtvých jsem si splést nemohl, byl to on co mě zbavil toho hejna harpií na statku" "Kdo to vůbec je a kde se tu vzal?" "Lidé mu dávají různá jména, ale on si říká Einaradin, bloudí po světě a někoho hledá." To Irilin stačilo aby ho začala hledat, běhala po městech nechávala vzkazy kde se dalo a pátrala co jí síly stačily...
Einaradin:
Po tom co si našel peta vydal se do Teldrasillu, něco mu podvědomě říkalo, že má začít hledat tam, tam kde vše začalo. S novou tváří, kratičkou minulostí a temnou aurou, která se nečekaně objevovala nebudil, přílišno důvěru a tak si ji musel vybudovat na základě pomoci, když se tak stalo lidé začali být sdílnější a on se dozvěděl co potřeboval. Irilin tu byla a nedlouho před ním, ale kam teď. Rozhodl se pro BB a jejich pokojíček. Ale pozná ho? Ví že se vrátil? Čeká na něj, nebo už ztratila naději? Ty otázky ho nepřestali trápit po celou cestu, teprve při zastávce v sw se doslechl o jejím pátrání a o vzkazech co nechává, ale jak získat vzkazy? Nikdo neuvěří že je to on... Jeho jedinou nadějí byl jejich pokojíček a dlouý vzkaz co po ni napíše a nechá.
Po tom co si našel peta vydal se do Teldrasillu, něco mu podvědomě říkalo, že má začít hledat tam, tam kde vše začalo. S novou tváří, kratičkou minulostí a temnou aurou, která se nečekaně objevovala nebudil, přílišno důvěru a tak si ji musel vybudovat na základě pomoci, když se tak stalo lidé začali být sdílnější a on se dozvěděl co potřeboval. Irilin tu byla a nedlouho před ním, ale kam teď. Rozhodl se pro BB a jejich pokojíček. Ale pozná ho? Ví že se vrátil? Čeká na něj, nebo už ztratila naději? Ty otázky ho nepřestali trápit po celou cestu, teprve při zastávce v sw se doslechl o jejím pátrání a o vzkazech co nechává, ale jak získat vzkazy? Nikdo neuvěří že je to on... Jeho jedinou nadějí byl jejich pokojíček a dlouý vzkaz co po ni napíše a nechá.
Irilin:
Dlouhé cesty a pátrání ji opět vyčerpalo a potřebovala chvilku odpočinek, přijela do BB sedla si na terasu jejich bytečku a dívala se na moře, až večerní studený vzduch ji vyhnal z terasy do pokoje, padla na postel, ale v okamžiku byla na nohu protože zpozorovala list pergamenu na stole. Zvedla jej a dala se do čtení. Sladká Irilin, bohyně mě nenechala odejít a já se pro tebe vrátil, ale můj vzhled je poznačen říší mrtvých a bojím se, že mě nepoznáš. Ale prosím věř že jsem to já a že má láska je stále pevná. Chtěl bych tě vidět co nejdřív prosím přiď o uplňku na pláž za Booty Bay a neboj se, protože světlo bohyně Elune tě ochrání. S láskou Einaradin. Písmo bylo jíné, ale přitom tolik známé, Irilin si dopis přečetla ještě několikrát a v srci jí znovu vzplál plamen. Rychle se podívala na oblohu a zjistila, že úplněk na ni čeká už zítra. Celou noc a den se těšila se setkání, ale v podvečer jejich schůzky dostala strach, strach tak silný, že se schovala v koutě pokoje a neodvážila se odejít.
Dlouhé cesty a pátrání ji opět vyčerpalo a potřebovala chvilku odpočinek, přijela do BB sedla si na terasu jejich bytečku a dívala se na moře, až večerní studený vzduch ji vyhnal z terasy do pokoje, padla na postel, ale v okamžiku byla na nohu protože zpozorovala list pergamenu na stole. Zvedla jej a dala se do čtení. Sladká Irilin, bohyně mě nenechala odejít a já se pro tebe vrátil, ale můj vzhled je poznačen říší mrtvých a bojím se, že mě nepoznáš. Ale prosím věř že jsem to já a že má láska je stále pevná. Chtěl bych tě vidět co nejdřív prosím přiď o uplňku na pláž za Booty Bay a neboj se, protože světlo bohyně Elune tě ochrání. S láskou Einaradin. Písmo bylo jíné, ale přitom tolik známé, Irilin si dopis přečetla ještě několikrát a v srci jí znovu vzplál plamen. Rychle se podívala na oblohu a zjistila, že úplněk na ni čeká už zítra. Celou noc a den se těšila se setkání, ale v podvečer jejich schůzky dostala strach, strach tak silný, že se schovala v koutě pokoje a neodvážila se odejít.
Dlouho po půlnoci tam ještě seděla schoulená, když někdo vešel dovnitř, rychle se zastřela kouzlem zatajení a se zatajeným dechem očekávala. Neznámý vešel do pokoje pohlédl na dopis a když zjistil, že si ho Irilin musela číst uniklo mu z koutku úst zlostné "Proč!" "Proč jsi nepřišla?!" Jeho zlost způsobila výtrysk zlé energie, která ho okamžitě obklopila. Irilin z hrůzou zírala na muže, který měl být jejím manželem. Jeho strhaná tvář by seděla muži minimálně o 20let staršímu a ta zlá energie nevěstila nic dobrého a když se její chapadélka přiblížily k Irilin přeběhl jí mráz po zádech. Einaradin vytáhl pero a naškrýbl něco na druhou stranu pergamenu. Ještě chvíly se zdržel v pokoji a než vyšly první paprsky světla byl pryč. Roztřesená Irilin se odvážila vylézt z koutu až v poledne, měla pobledlou tvář a ještě se chvěla, ale na srdci ji tížil velký smutek. Opatrně se přikradlo k pergamenu s pohlédla na slova, už se vůbec nepodobaly Einaradinovu rukopisu, ale věděla že tentokrát na schůzku musí přijít. Dalšího dne o půlnoci čekala ve stínu stromu u pláže, tiché kroky ji upozornily, že se někdo blíží a za chvilku v bledém světle rozeznala siluetu efa. "Irilin" zavolal. Zatřásla se a musela vynaložit všechnu svou odvahu aby nejistě odpověděla "Einaradine?" "konečně! Tolik sem se bál že už tě neuvidím" vzdychl. Irilin k němu pomalu popošla, ale zůstala stále stát v značném odstupu. "Co se ti stalo Einaradine? Kdo může za velký smutek?" Z hlasu jí zněla zlítost smíšená ze strachem a Einaradin si ho také všiml. "Neboj se mě Irilin to smrt nevydává oběti dobrovolně, ale uvidíš spolu to zvládneme" Usmál se, ale v jeho úsměvu bylo cisi zlého, poznala, že už to není ten samý člověk, který ji držel při osudovém pádu z Teldrasillu. Najednou se mezi nimy objevil velký panther a skočil Irilin po krku, ta se v poslední chvíly natočila, ale na úplné vyhnutí ráně neměla čas. Einaradin se dal hned s panterem do boje při kterém se uvolnila další temná energie a ta pak z panthera rychle vysála život. Jeho tělo se rychle rozpadlo v hejno malých komárů, kteří na vzuchu zhořely. A ze vzduchu jako by spadla vrstva zla. Ale Einaradin ani irilin neměli čas zkoumat povětří, Irilin byla těžce zraněná a Einaradin věděl, že bez pomoci to nemůže přežít. Opatrně ji položi a dal se do přípravy mocného kouzla na její vyléčení. Při této práci konečně Irilin poznala člověka, kterého tolik milovala. Einaradin do ní pomalu začal vkládat svoji energii a ta zacelovala pomalu rány. Na konci mu Irilin klidně ležela v náručí a dlouze se políbyli, ale pak v těžké křeči Einaradin upadl a temnota nahradila místo dřívější energii. S poslednímy kousky své osobnosti utekl ve strachu, aby Irilin neublížil.
Irilin:
Dlouho se vzpamatovávala z šoku a když náhodou narazila na Elfkama, který byl její dobrý přítel a zároveň bratr Einaradina nedokázala to v sobě déle udrže a všechno mu vypověděla. Elfkam ji pak nechal v hostinci ve Stormwindu a vydal se do pralesa najít Einaradina.
Dlouho mu to netrvalo, protože cesta zkázy, kterou šířila temná energie nekontrolovatelně vystupující z Einaradina, byla nepřehlédnutelná. Našel ho sedět na skále v auře temnoty. Jak ho Einaradin zahlédl okamžitě zaútočil a až po několika úderech vystoupila na povrch jeho osobnost a poznal bratra. Začal se omlouvat a vypovídat svou bezradnost a Elfkam slíbyl, že se mu pokusí pomoct a taky že se postará o Irilin. Při představě, že by měl někdo jiný trávit tolik času z jeho ženou Einaradina opět ovládl hněv a zlo. Začal Krutý boj na život a na smrt. Oba aktéři už utrpěli mnoho poranění a z rán jim tekla kev. Zdálo se že Einaradin vyhraje, jeho temná síla daleko převyšovala možnosti Elfkama, ale Elfkam povolal na pomoc mocné světlo a vtlačil ho hluboko do nitra duše Einaradina. Tamná síla z něj rychle vyprchávala a jeho život se ztenčoval. Vyčerpaný Elfkam spadl do trávy a kdyby ho teď napadl i ten nejslabší nepřítel, podlehl by. Ale Einaradin už byl zase při smyslech a když si uvědomil co se stalo odtáhl do lesa a tam se skácel. Velká Elune mu odpustila dlouhé a bolestivé skonávání a povolala si ho k sobě, svůj úkol splnil a jeho existence na zemi skončila.
Dlouho se vzpamatovávala z šoku a když náhodou narazila na Elfkama, který byl její dobrý přítel a zároveň bratr Einaradina nedokázala to v sobě déle udrže a všechno mu vypověděla. Elfkam ji pak nechal v hostinci ve Stormwindu a vydal se do pralesa najít Einaradina.
Dlouho mu to netrvalo, protože cesta zkázy, kterou šířila temná energie nekontrolovatelně vystupující z Einaradina, byla nepřehlédnutelná. Našel ho sedět na skále v auře temnoty. Jak ho Einaradin zahlédl okamžitě zaútočil a až po několika úderech vystoupila na povrch jeho osobnost a poznal bratra. Začal se omlouvat a vypovídat svou bezradnost a Elfkam slíbyl, že se mu pokusí pomoct a taky že se postará o Irilin. Při představě, že by měl někdo jiný trávit tolik času z jeho ženou Einaradina opět ovládl hněv a zlo. Začal Krutý boj na život a na smrt. Oba aktéři už utrpěli mnoho poranění a z rán jim tekla kev. Zdálo se že Einaradin vyhraje, jeho temná síla daleko převyšovala možnosti Elfkama, ale Elfkam povolal na pomoc mocné světlo a vtlačil ho hluboko do nitra duše Einaradina. Tamná síla z něj rychle vyprchávala a jeho život se ztenčoval. Vyčerpaný Elfkam spadl do trávy a kdyby ho teď napadl i ten nejslabší nepřítel, podlehl by. Ale Einaradin už byl zase při smyslech a když si uvědomil co se stalo odtáhl do lesa a tam se skácel. Velká Elune mu odpustila dlouhé a bolestivé skonávání a povolala si ho k sobě, svůj úkol splnil a jeho existence na zemi skončila.
Druhý den Elfkama našli dřevorubci a odnesli ho do tábora, kde se zotavil a vyrazil za Irilin. Ta jeho příběh vyslechla a opět propukla v usedavý pláč a žal, který tišila konejšivá náruč Elkama.......