close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Září 2008

6. Nikta

27. září 2008 v 23:15 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Nikita vyrostla mezi temnými elfi v městěčku Niels point. Otce nepoznala a tak se veškerou svou dětskou láskou upnula na matku, která ovšem nikdy nepřestala truchlit nad ztrátou své první dcery Irilin. Nikita těžce nesla, že je vždy až na druhém místě a začala svou nepoznanou sestru nenávidět. V dospívání se začala odlišovat od ostatních dívek ve vesnici její pokožka se stávala zlatavější a vlasy měla hnědé jako oříšky na keřích. Doktor se pvní zhrozil jestli ji nezžírá zlá nemoc, ale její matka nakonec musela připustit hořkou pravdu, že byly porušeny zákony rasy a že Nikitiným otcem nebyl Temný elf.
Od té doby se na Nikitu vesnice dívala přes prsty a s její matkou byly vyhoštěny na samotu v lese. Ale do vesnice docházely pravidelně pro potraviny a po nějakém čase přetala vadit jejich přítomnost. Nikitina matka se stále víc vracela ve zpomínkách na Irilin, ale Nikitu to téma nezajímalo a rači se snažila dovědět něco o svém otci, jenže matka pokaždé sklonila hlavu a mlčela. Nikitě šly léta a začala se nudit, kvůli svému původu nemohla být přijata k výcvikové skupině na obranu vesnice a sama se bála příliš vzdáli, protože okolí bylo prolezlé nebezpečnou zvěří.
Ještě nějakou dobu žila smířená s osudem, ale to brzy zkončilo. Její matka onemocně zákeřnou nemocí a brzy zemřela a její poslední slova patřila opět Irilin. Nikitou projela další vlna hněvu, to jméno už nemohla vystát, ale svou matku pochovala s láskou a pečí. Po jejím odchodu se Nikitina situace zhoršila, práci ve vesnici nedostala a tak nemohla udržet domáctnost, která po nějakém čase upadla. Neměla jinou možnost než projít zlým lesem a vyjít do světa.
Dlouho bloudila krajem a její přítomnost byla tolerována u hordy i u aliance. Prochodila Stormwin i Ogrimar, ale nikde nepochodila s prosbou o práci. Dlouho nevěděla co dělat, až jednou se náhodou doslechla, že její nevlastní sestra žije. Rozhodla se rychle, musí najít někoho kdo ji vycvičí pro boj s ní a tak začala hledat, většinou všude ji přivítali, ale pomoc jí nenabídli. Poslední místo kde nebyla a na které upínala svoje naděje bylo na nejsevernějším konci Easten Kindoms. Narazila tam na elfi jí podobné, kteří si říkali krvaví elfové a Nikita došla k přesvědčení, že její otec byl s tohoto klanu. Tady ji velkoryse přijali a nabídli jí učení temných a zákeřných kouzel Warlocků a ona dychtivě přijala.
Nikita byla vzorovou žákiní, učila se rychle a do všeho se vrhala s odhodláním, vyvovaném nenávistí k Irilin. Zanedlouho už zvládla vykouzlit skřítka a poté i mocného vodního elmentála. Její moc se zvětšovala a tak se rozhodla opustit elfí tábor a zamířila do města Undercity najít vzducholoď, která by ji dopravila do hlavního města Hordy. Tak se jako nová válečná síla opět hlásila o práci a tentokrát uspěla. Hodně guild jí nabízelo místo, ale Nikita se nedokázala udržet dlouho na jednom místě a když nemohla být v kontaktu s guildou vylkoučili ji, ale nevadilo jí to putovala a hledala další zprávy. Svět není velký a brzy se jí doneslo že Irilin často navštěvuje pobřežní městečko Booty bay, ještě než tam zamířila, zaskočila si do města Silvremoon udělat další zkoušky a naučit se mocná kouzla, při hledání svého mistra zabloudila do temných sklepení Silvremoonu kde narazila na mocnou sílu, velkého vládce podsvětních stímů Trakera. S touhou po nové moci se mu upsala do služeb, pak už ji nic nedrželo a vydala se do pralesa Stanglethorn Vale. Z hordské vesničky se proplížila mezi smečkami tygrů, raptorů a goril. Cesta byla zrádná a okolní zvěř příliš silná, ale i s těžkými šrámy po těle postupovala Nikita do Booty Bay. Tam si obvázala šrámy a netrvalo dlouho a narazila na sdíného člověka, od kterého se dověděla kde Irilin bydlí.
Když se dověděla, že je jen kousek od osoby kterou se chystá zničit přepadli ji pochyby, ty ale okamžitě zahnala pryč. Pronajala si pokoj na dohled od Iriliného a tajně ji pozorovala. Hodinu před půlnocí se irilin tajně vykradla ven a zamířila pryč z města, Nikita byla hned na nohou a začala ji sledovat. Když ji vyděla samu usednout pod velký strom nečekala začala smocným kouzlem a vytvořila temnou šelmu kterou poslala na Irilin. Ovšem nepartný kousek kouzla se dotkl Tygra uloženého nedaleko a Nikita se musela rychle stáhnout, ale její kouzlo proti Irilin, už bylo vypuštěné.
Z Booty Bay se Nikita rychle ztáhla zpět do hlavního města a později do Silvremoonu, do chrámu Trakera, kde si vyžádala spousty pergamenů a začala se učit ty nejmocnější kouzla pro velký boj za svého nového pána.
Hodiny byly náročné, ale ona se nedala. Začala se i seznamovat s ostatními, získávat od nich informace a plánovala boj. Chtěla všem dokázat, že není něco míň a chtěla uznání.
Jednoh dne do Silvremoonu přišel nováček, který se chtěl vyučit v umění boje. Nikita s ním pozvolna navázala kontakt, ale nově příchozí nebyl moc sdílný, kromě jména o něm nevěděla skoro nic.
Ale to jméno... Kde ho jen slyšela... Ano! V tu noc pomsty Irilin... Volala jméno, jméno člověka, který teď stál před ní samotnou... Volala Einaradine!!!

5. Konec Einaradina a Irilin

27. září 2008 v 18:06 | Irilin |  Příběhy: Střípky naděje
Tento článek byl původně napsán pro blok www.stinytemnot.blok.cz (http://stinytemnot.blog.cz/0809/einaradin-a-irilin)
Irilin:
Irilin vyšla na jednu z velkých písečných dun pouště Tanaris. Krajina byla zalita měsíčním světlem, až oči přecházely a rozlehlé pláně s velkým kotoučem měsíce se zdály jako z jiného světa. Dlouho Irilin truchlila pro Einaradina a vylévala svůj žal hvězdám a poušti, až všechny slzy vypill písek a žal vysušilo slunce, zůslala prázdnota. Pak teprve k ní sestoupila samotná bohyně Elune, pozvedla ji ze zatracení a prázdnotu nahradila velkým posláním, zbytek pocitů vyplnila odhodláním, přátelstvím a štědrostí. Tak se Irilin po dlouhých letech v osamění vrátila na Teldrasill, místo začátku.. Začala kolem sebe shromažďovat mocné bojovníky aliance při tvorbě silnější guildy. Nudu, která panovala mezi některými členy zaháněla pořádáním turnajů a zábav. V čase, kdy turnaje ani zábavy nebyly a kdy guilda nepotřebovala schopnou ruku pátrala po své sestře, kterou jí odhalila Elune. Pří pátrání narazila na méno, které ji zasáhlo jako ostrý šíp, Einaradin. Od té chvíle sedávala v každé hospůdce a kterou narazila a zahalena kápí, s nastraženýma ušima dychtivě čekala správy.. Až jednou zaslechla rozhovor dvou mužů: "Byl to opravdu on nespletl jsis ho?" "Ha! Temného lovce ani tu jeho kočku z říše mrtvých jsem si splést nemohl, byl to on co mě zbavil toho hejna harpií na statku" "Kdo to vůbec je a kde se tu vzal?" "Lidé mu dávají různá jména, ale on si říká Einaradin, bloudí po světě a někoho hledá." To Irilin stačilo aby ho začala hledat, běhala po městech nechávala vzkazy kde se dalo a pátrala co jí síly stačily...
Einaradin:
Po tom co si našel peta vydal se do Teldrasillu, něco mu podvědomě říkalo, že má začít hledat tam, tam kde vše začalo. S novou tváří, kratičkou minulostí a temnou aurou, která se nečekaně objevovala nebudil, přílišno důvěru a tak si ji musel vybudovat na základě pomoci, když se tak stalo lidé začali být sdílnější a on se dozvěděl co potřeboval. Irilin tu byla a nedlouho před ním, ale kam teď. Rozhodl se pro BB a jejich pokojíček. Ale pozná ho? Ví že se vrátil? Čeká na něj, nebo už ztratila naději? Ty otázky ho nepřestali trápit po celou cestu, teprve při zastávce v sw se doslechl o jejím pátrání a o vzkazech co nechává, ale jak získat vzkazy? Nikdo neuvěří že je to on... Jeho jedinou nadějí byl jejich pokojíček a dlouý vzkaz co po ni napíše a nechá.
Irilin:
Dlouhé cesty a pátrání ji opět vyčerpalo a potřebovala chvilku odpočinek, přijela do BB sedla si na terasu jejich bytečku a dívala se na moře, až večerní studený vzduch ji vyhnal z terasy do pokoje, padla na postel, ale v okamžiku byla na nohu protože zpozorovala list pergamenu na stole. Zvedla jej a dala se do čtení. Sladká Irilin, bohyně mě nenechala odejít a já se pro tebe vrátil, ale můj vzhled je poznačen říší mrtvých a bojím se, že mě nepoznáš. Ale prosím věř že jsem to já a že má láska je stále pevná. Chtěl bych tě vidět co nejdřív prosím přiď o uplňku na pláž za Booty Bay a neboj se, protože světlo bohyně Elune tě ochrání. S láskou Einaradin. Písmo bylo jíné, ale přitom tolik známé, Irilin si dopis přečetla ještě několikrát a v srci jí znovu vzplál plamen. Rychle se podívala na oblohu a zjistila, že úplněk na ni čeká už zítra. Celou noc a den se těšila se setkání, ale v podvečer jejich schůzky dostala strach, strach tak silný, že se schovala v koutě pokoje a neodvážila se odejít.
Dlouho po půlnoci tam ještě seděla schoulená, když někdo vešel dovnitř, rychle se zastřela kouzlem zatajení a se zatajeným dechem očekávala. Neznámý vešel do pokoje pohlédl na dopis a když zjistil, že si ho Irilin musela číst uniklo mu z koutku úst zlostné "Proč!" "Proč jsi nepřišla?!" Jeho zlost způsobila výtrysk zlé energie, která ho okamžitě obklopila. Irilin z hrůzou zírala na muže, který měl být jejím manželem. Jeho strhaná tvář by seděla muži minimálně o 20let staršímu a ta zlá energie nevěstila nic dobrého a když se její chapadélka přiblížily k Irilin přeběhl jí mráz po zádech. Einaradin vytáhl pero a naškrýbl něco na druhou stranu pergamenu. Ještě chvíly se zdržel v pokoji a než vyšly první paprsky světla byl pryč. Roztřesená Irilin se odvážila vylézt z koutu až v poledne, měla pobledlou tvář a ještě se chvěla, ale na srdci ji tížil velký smutek. Opatrně se přikradlo k pergamenu s pohlédla na slova, už se vůbec nepodobaly Einaradinovu rukopisu, ale věděla že tentokrát na schůzku musí přijít. Dalšího dne o půlnoci čekala ve stínu stromu u pláže, tiché kroky ji upozornily, že se někdo blíží a za chvilku v bledém světle rozeznala siluetu efa. "Irilin" zavolal. Zatřásla se a musela vynaložit všechnu svou odvahu aby nejistě odpověděla "Einaradine?" "konečně! Tolik sem se bál že už tě neuvidím" vzdychl. Irilin k němu pomalu popošla, ale zůstala stále stát v značném odstupu. "Co se ti stalo Einaradine? Kdo může za velký smutek?" Z hlasu jí zněla zlítost smíšená ze strachem a Einaradin si ho také všiml. "Neboj se mě Irilin to smrt nevydává oběti dobrovolně, ale uvidíš spolu to zvládneme" Usmál se, ale v jeho úsměvu bylo cisi zlého, poznala, že už to není ten samý člověk, který ji držel při osudovém pádu z Teldrasillu. Najednou se mezi nimy objevil velký panther a skočil Irilin po krku, ta se v poslední chvíly natočila, ale na úplné vyhnutí ráně neměla čas. Einaradin se dal hned s panterem do boje při kterém se uvolnila další temná energie a ta pak z panthera rychle vysála život. Jeho tělo se rychle rozpadlo v hejno malých komárů, kteří na vzuchu zhořely. A ze vzduchu jako by spadla vrstva zla. Ale Einaradin ani irilin neměli čas zkoumat povětří, Irilin byla těžce zraněná a Einaradin věděl, že bez pomoci to nemůže přežít. Opatrně ji položi a dal se do přípravy mocného kouzla na její vyléčení. Při této práci konečně Irilin poznala člověka, kterého tolik milovala. Einaradin do ní pomalu začal vkládat svoji energii a ta zacelovala pomalu rány. Na konci mu Irilin klidně ležela v náručí a dlouze se políbyli, ale pak v těžké křeči Einaradin upadl a temnota nahradila místo dřívější energii. S poslednímy kousky své osobnosti utekl ve strachu, aby Irilin neublížil.
Irilin:
Dlouho se vzpamatovávala z šoku a když náhodou narazila na Elfkama, který byl její dobrý přítel a zároveň bratr Einaradina nedokázala to v sobě déle udrže a všechno mu vypověděla. Elfkam ji pak nechal v hostinci ve Stormwindu a vydal se do pralesa najít Einaradina.
Dlouho mu to netrvalo, protože cesta zkázy, kterou šířila temná energie nekontrolovatelně vystupující z Einaradina, byla nepřehlédnutelná. Našel ho sedět na skále v auře temnoty. Jak ho Einaradin zahlédl okamžitě zaútočil a až po několika úderech vystoupila na povrch jeho osobnost a poznal bratra. Začal se omlouvat a vypovídat svou bezradnost a Elfkam slíbyl, že se mu pokusí pomoct a taky že se postará o Irilin. Při představě, že by měl někdo jiný trávit tolik času z jeho ženou Einaradina opět ovládl hněv a zlo. Začal Krutý boj na život a na smrt. Oba aktéři už utrpěli mnoho poranění a z rán jim tekla kev. Zdálo se že Einaradin vyhraje, jeho temná síla daleko převyšovala možnosti Elfkama, ale Elfkam povolal na pomoc mocné světlo a vtlačil ho hluboko do nitra duše Einaradina. Tamná síla z něj rychle vyprchávala a jeho život se ztenčoval. Vyčerpaný Elfkam spadl do trávy a kdyby ho teď napadl i ten nejslabší nepřítel, podlehl by. Ale Einaradin už byl zase při smyslech a když si uvědomil co se stalo odtáhl do lesa a tam se skácel. Velká Elune mu odpustila dlouhé a bolestivé skonávání a povolala si ho k sobě, svůj úkol splnil a jeho existence na zemi skončila.
Druhý den Elfkama našli dřevorubci a odnesli ho do tábora, kde se zotavil a vyrazil za Irilin. Ta jeho příběh vyslechla a opět propukla v usedavý pláč a žal, který tišila konejšivá náruč Elkama.......